Aktuálně

Ve své funkci patřím k těm, kterým přidáno nebude: odměny uvolněných starostů i místostarostů (u těch neuvolněných je to krapet složitější) jsou přímo stanovovány vládním nařízením. V roce 2021 byly naše odměny zmrazeny, a vypadá to, že v roce 2022 tomu bude stejně. Bývalá Babišova vláda tak komunální politiky potrestala za příliš okatou podporu opozice (obvykle se příslušné nařízení schvaluje koncem předcházejícího roku) a vláda nová nás zase zahrnula do úsporných opatření. V praxi to zmrazení díky inflaci představuje reálný pokles...

Když se Andrej Babiš – v záběrech komerční televize – loučil se Strakovou akademií, předal svému nástupci na uvítanou osobní dopis; a prý doufá, že Petr Fiala zase napíše psaní svému nástupci – a tak vznikne nová tradice; osobní dopisy svému nástupci nechávají, jak známo, na stole v Oval Office američtí prezidenti… Co asi Andrej Babiš mohl psát? Tak třeba: Na poslední chvíli jsem vám, pane předsedo, nachystal několik nášlapných min, není to žádné tajemství, všichni o nich vědí... 

Všichni známe den a místo svého narození, které se často oslavují. Počet a rozsah různých oslav by mohlo závidět nejedno šlechtické středověké sídlo. Jaký bude další vývoj? Pokrok nezastavíš! Bezbožecký vývoj bude pokračovat dál. Bezbožníci nahradili křest dítěte vítáním občánků. Proč by nemohlo být zavedeno vítání domácích mazlíčků a oslava jejich narozenin? Říkám to na základě nedávných papežových slov: „Dnes lidé nechtějí mít děti, ani jedno. Mnoho párů je nechce. Ale mají třeba dva psy a dvě kočky. Takže ano, psi a kočky nahradili děti.“

Dívám se na činitele státu, na ministry v televizi a třeba také na dopravní policisty v ulicích – a vidím, že vypadají docela normálně jako ministři nebo policisti, ne jako někdo s bilionovým dluhem. Já kdybych byl zadlužen jako oni, klepal bych se hrůzou, co se stane. Ale ne, ne – já přece zadlužen jsem, jako občan jsem stejně zadlužen jako aktivní činitelé státu, z dluhu 2,46 bilionu korun na mě připadá stejná desetimiliontina jako na ně. Jen ji na svých účtech přímo nevidím...

Neméně zažitý rituál jako novoroční projev politika sám o sobě tvoří u nás i komentování projevu jinými politiky. Jestliže projev může nějaký smysl mít, komentáře k němu už vůbec ne; těžko bychom mohli očekávat, že představitelé bývalé vládní strany, poté co prohráli volby, pochválí projev současného premiéra; a stejně tak nemůže nikdo čekat, že členové jeho koalice předsedu vlády pohaní. A tak neslyšíme od vládních i opozičních politiků nic jiného, než jen různě dovedně varírované fráze...

V Katolickém týdeníku čteme otázku čtenáře: Kde mám hledat dogmata katolické církve? Ale mnohoslovná odpověď na jeho otázku neodpověděla. Co je to dogma? Je to článek víry, v kterém je naprosto přesně vysloveno to, co v určité oblasti církev hlásá a v co musí katolík věřit. Většina těchto článků víry se rodila staletí, jsou spjata s náročnou prací teologů skrze Boží slovo, tradici a nauku...