Nikdo u toho nebyl, když oznámil Gabriel Marii, že nalezla milost u Boha a její dítě bude Syn Boží. Lukáš zachytil jen dialog anděla a panny, který obsahuje jádro sdělení: to je pro nás důležité. Ostatní si smíme nanejvýš uctivě představovat. Anděl má v ruce květinu, nejčastěji lilii. To je symbol panenství a u Marie navíc neposkvrněnosti od samého počátku života: Bůh ji uchránil od každé nákazy hříchu.
Slavíme svátky svatých, ale jen u dvou je to den narozenin. Jinak slavíme jejich výročí smrti. Říkáme mu – narozeniny pro nebe. Svatý František z Assisi ve své svaté moudrosti, kterou mnozí považovali za bláznovství, oslovoval smrt slovem sestřička. Ve velikonočním chvalozpěvu znějí jako fanfára tato slova: život a smrt utkaly se v podivuhodném zápase. Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Přes tato slova pravdy a povzbuzení i věřící člověk zažívá strach ze smrti, zvláště v této době, kdy ji máme stále na očích. Kde je naše víra?
Minulý čtvrtek, 18. března 2021, plénum Senátu poslalo do druhého čtení zákonodárný návrh na vypuštění § 10 z platného zákona, kterým komunistický režim legalizoval takzvané přerušení těhotenství: tento paragraf stanovuje, že interrupce se neprovádějí cizinkám, jež se v ČSSR zdržují pouze přechodně; brání tedy tak řečené potratové turistice. Postoupení do druhého čtení proběhlo rychle, už byl večer a senátorky & senátoři nechtěli jednání protahovat...
V roce 1987 vypukla v Sovětském svazu slavná perestrojka, kovaní soudruzi začali správně tušit, že je to začátek konce jejich milovaného režimu, a socialismus počal pomalu roztávat. K mé smůle však netál dost rychle..
Kostely tenkrát ještě nebyly vykradené, ale stát na jejich údržbu nedal ani korunu. A církev žádné vlastní peníze neměla. Vlhké, nevymalované, s elektrickými rozvody z první republiky. Se všudypřítomnou smíšenou vůní zatuchliny a kadidla. Doteď si tu vůni, vedle pozdějších čichových vjemů třeba z chmelových brigád, dobře vybavuji. Pro malého kluka to ovšem bylo prostředí všechno jiné, jenom ne inspirativní...
Z různých zpráv o koronavirové pandemii, těch i oněch, už jsem hrozně moc unavený – jako snad každý… Tak třeba k hroznému činu došlo tuhle v Kadani; tam získala očkování spousta lidí, kteří nepatřili k žádné z věkových ani profesních skupin, které smějí být očkovány; jednomu z očkovaných bylo dokonce teprve osmnáct, a nebyl to ani učitel, ani hasič; představitel nemocnice se hájí, že dostali nečekaně velkou dodávku vakcín a museli je rychle vyočkovat, aby nepřišly vniveč...
Gymnaziální léta! Snad nejkrásnější období života lidského. Člověk je neuvěřitelně v kondici, nic ho nebolí, svět je krásně barevnej, holky jsou krásný a životní plány dostávají první kontury... Měl jsem velké štěstí, že jsem studoval na provinčním gymnázium v malém městečku Novém Strašecí...
