Liturgická reforma po Druhém vatikánském koncilu zavedla pozdravení pokoje, mezi námi laiky v lavicích v kostele nikoli ve formě stisku rukou – sice jsme si na to už dávno zvykli, ale ještě jsme to stále nepřijali. Už na základní škole nás učili, že když někomu podáváme ruku, máme se mu podívat do očí a svou ruku nenechat jenom ležet v cizí ruce, ale lehce, ne přehnaně stisknout...
Tak přece jen bych se chtěl ještě vrátit k letošním novoročním projevům českých ústavních činitelů... „S prezidentskými projevy se letos protrhl pytel,“ napadlo mě. Abych, sotva jsem pak usedl k počítači, zjistil, že přesně totéž napadlo i několik dalších lidí... On se s „prezidentskými“ proslovy totiž opravdu protrhl pytel: předloni jsme měli ještě jen jeden, loni už tři a letos čtyři...
Svět se třese strachem z války mezi světovou supervelmocí s nevypočitatelným prezidentem a fanatickou mocností, která je kousek od vlastnictví jaderné zbraně. Zabití Kásema Solejmáního rovná se vyhlášení války, prohlásil Írán; ale válku vede Írán bez vyhlášení už řadu let...
V liturgickém kalendáři na 3. leden připadá Nejsvětější jméno Ježíš. Ctíme Ježíše, máme různé svátky, které jsou zasvěceny různým událostem jeho života, proč ale ctít zvláštním svátkem – jeho jméno? Co vlastně ctíme, když slavíme Jméno Ježíš?
Je to dvacet let a pár dní, co jsem z vlaku, který přijel na nádraží ve Valašském Meziříčí, v mrazivém jiskřivém večeru seskočila do závěje. Čekaly mě krátké vánoční prázdniny s přáteli a pak přejezd o kousek dál na východ ke slovenským hranicím. Tam jsem měla s partou ze středoškolských let slavit příchod nového roku. Moje děti si občas stýskají, že nezažily rok 2000 a ten slavný silvestr před ním.
Uprostřed vánoční doby, mezi slavností Narození Páně a svátkem Zjevení Páně, tedy Tří králů, konec vánočního oktávu uzavírá zasvěcený svátek s teprve padesátiletou historií. Zaveden byl papežem sv. Pavlem VI. v roce 1970, kdy nahradil svátek Obřezání Páně, který se slavil 1. ledna, tedy v den, kdy se osmý den od narození konala podle židovských předpisů rituální obřízka...
Kdy jste se naposled pomodlili za papeže? Nějaká prosba v mešních přímluvách? Formulovaná tak, aby nebyla „jen“ za Svatého otce, ale vždy současně i za všechny biskupy, kněze, jáhny & celý Boží lid... Co víc? Nic? Kamarád mi poslal odkaz na příspěvek ze stránek Vatikánského rozhlasu, který se mě silně dotkl. Raději ho celý zkopíruji...
