Tisíce lidí přišly i včera na pozvání spolku Milion chvilek pro demokracii do centra Prahy protestovat proti Andreji Babišovi a požadovat jeho zaslouženou demisi. Andrej Babiš si však z protestů nic nedělá a demisionovat nebude. Naopak, vládnout se chystá ještě dlouho, jak aspoň plyne z docela komického dokumentu s ještě komičtějším názvem Národní investiční plán, který teď předložil.
V liturgickém pokladu církve je i jedna menší vzácnost, kterou se modlíme právě teď, v předvánočním týdnu. Jsou to „o-antifony“, krátké modlitby k Mesiáši, který už se blíží. Latinský text začíná citoslovcem „o“ (česky „ó“), které vyjadřuje radostnou úctu...
Komentátoři, kteří pro Borise Johnsona měli jen slova posměchu a pohrdání, se vyrovnávají se skutečností, že „bavič“ a „klaun“ získal absolutní většinu, 365 z 650 parlamentních křesel a bude moci vládnout bez obstrukcí opozice i bez koaličního partnera. A s definitivní prohrou se smiřují všichni, kdo do poslední chvíle doufali, že brexit nakonec nebude, že nějakými machinacemi a propagandou se jim přece jen podaří zvrátit rozhodnutí britského lidu o odchodu z Evropské unie...
Jméno kardinála Roberta Saraha mě již v minulosti mnohokrát zaujalo v souvislosti s různými zprávami na Radio Vaticana. Čas od času se objeví nějaké nové myšlenky tohoto prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti a téměř vždy tnou do živého. U nás od něho vyšly zatím dvě knihy. Možná by bylo dobré nechat se v této adventní době kardinálem Sarahem povzbudit. K čemu? K tichu!
V životě každého člověka je řada výhybek, které nasměrují jeho další osudy. Žádný vliv jsem neměl na to, že se můj prapradědeček s praprababičkou před sto padesáti lety po svatbě přestěhovali z rodného Plzeňska do Králova Pole... Ale na nejdůležitějších výhybkách jsem já sám stál v době vysokoškolského studia a krátce po něm. Ať šlo o přijetí na obor, do kterého přijímali každého pátého, nebo opakované hledání místa po absolutoriu před listopadem 1989...
„A když nesu paténu, andělé nade mnou bdí, můj Pane!“ Tato písnička se mi vybaví, kdykoliv se začne mluvit o ministrování. Provázela nás totiž na ministrantské přípravce v roce 1999, kdy jsem se poprvé přiblížil k službě u oltáře ve farnosti Brno-Židenice. Tuto službu už vykonávám (s přestávkami) 18 let. Obnáší to být především při mši k ruce knězi...
Hospoda, Mareš, tedy U Marešů. Sousedé. Vidí si do talíře už spoustu let. Pivo Poutník (všichni jsme poutníci). Je po půlnoci.
„Kolik je ti let?“
„No už dost. Však víš. Už jsem v důchodu,“ neochotně odpovídá důchodce.
„No vidíš!“ triumfuje muž, kterému do důchodu už taky moc nechybí...
