V lednu se konaly sjezdy tří opozičních stran. Zaslouží si pozornost, protože to byla poslední příležitost, kdy opozice mohla ukázat změnu dosavadního směru své politiky, zvolit nové lídry, kteří by dovedli tábor demokratických stran k volebnímu vítězství a k vystřídání levicově populistické vlády s autoritářskými tendencemi, nejpozději za rok a devět měsíců...
Vzpomínám si na to, vždyť to ještě není tak dávno. Bezprostředně po referendu, ve kterém britští voliči těsnou, ale zřetelnou většinou rozhodli, že si přejí odejít z Evropské unie, radovali se v Bruselu europoslanci za Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP), ale úsměvy nešetřili ani europoslanci, kteří byli proti brexitu, zejména ti levicoví: to nic, nic se neděje, jedno referendum nic neznamená...
Stoupenci brexitu se shromáždili u Westminsteru a odpočítávali minuty a vteřiny. Konečně se dočkali! Brexit se stal. Premiér Boris Johnson však mezi ně nepřišel; domnívám se, že tak zkušenému politikovi, jako je Boris Johnson, musí být jasné, že na jásání není teď vhodná chvíle. Komplikace a potíže jistě nastanou, jednání o nové smlouvě Londýna s Bruselem budou obtížná a bruselská mašinérie se jistě přičiní, aby Britům jejich nezávislost jaksepatří zkomplikovala...
Začíná být jasné, že vydaný majetek ani v investice proměněná dočasná renta ekonomiku církve nezajistí. Kůrovcová kalamita a zadrhávající rozjezd projektů turistického ruchu situaci zhoršují, ale hlavní příčinou nejsou. Příčinu je třeba hledat na výdajové straně rozpočtu. Ekonomická odluka od státu neznamená zbohatnutí církve ani posílení jejího vlivu...
Pojem štěstí je matoucí a neměli bychom ho používat, alespoň tehdy ne, když mluvíme o Bohu a náboženství. Štěstí rovná se: úspěch v zaměstnání – mraky peněz, vila, daleké cesty, atraktivní partner/ka a samozřejmě hodně zdraví, mít chytré děti. Anebo, otočme list, jiné štěstí, štěstí ve smyslu mír a duševní pohoda, vyrovnaný život v dostatku, ale ve skrovných materiálních poměrech...
Pro svůj sjezd, kterým vstoupila do nového roku 2020, si KDU-ČSL vybrala hotel Ambassador na pražském Václavském náměstí. A režie přenosů České televize nabízela častěji celkový pohled do sálu: atmosféra pozdně secesní pražské architektury, výrazu životního stylu bohaté české buržoazie krátce před první světovou válkou, má pro nás dnes téměř neodolatelné kouzlo...
Chtěl bych jen ve vší skromnosti připomenout, že Království Boží je jako kvas, který má prokvasit celý svět. Zatím spíš svět proniká do Církve a celou ji prokvasí. Nedivíme se, že na faře je kavárna, ale kdyby třeba v kavárně byla kaplička nebo jen výklenek s duchovní soškou, my sami křesťané bychom to určitě odsuzovali...
