V roce 2017 vyšla v nakladatelství Prostor kniha Cesty do Utopie o putování českých intelektuálů v době první republiky do Sovětského svazu; tíhnutí velké části kulturní obce k levici a k sovětskému Rusku bylo tehdy nekritické a ochota zapojit se do stalinské propagandy vysoká. Je to přesvědčivý důkaze, že velký intelekt či talent a zdravý úsudek se mohou zcela míjet...
Čína prý chystá, vyhrožuje Milouš Zeman, „odvetná opatření“. Odvetná opatření – to znamená, že se Češi podle prezidenta nějak provinili? Troufli si něco říct proti čínskému komunistickému kapitalistickému císařskému majestátu? Za trest prý jsou ohroženy investice Škody Auto v Číně, a nové, osmapůlmiliardové investice Huawei v Česku... Tedy hospodářské sankce? Ale sankce jsou přece neúčinné a k ničemu, jak sám Zeman do omrzení opakuje, když jde o západní sankce proti Rusku...
Nedávná tragédie nám připomněla, že se u nás stále ještě dobývá černé uhlí v hlubinných dolech. V karvinské části OKD se přitom těží antracit, velmi kvalitní černé uhlí, které se hodí ke koksování. Těžba uhlí je ovšem hodně cyklické odvětví. Před počátkem zatím poslední hospodářské krize byla cena uhlí vysoká a pro těžařské společnosti výnosná. Řada z nich proto investovala do své budoucnosti a otevírala se nová ložiska. Nová ložiska ale způsobila, že při poklesu ekonomiky byl uhlí nadbytek a jeho cena poklesla až pod fixní náklady...
Za rohem náměstí je gotický kostel, nad vchodem má nápis: „Milovaní! Nejste takoví hříšníci, abyste nesměli dovnitř, ale nejste ani tak dobří, abyste dovnitř nemuseli. Váš Otec.“ A nad venkovní bránou upozornění: „Socha Jana Pavla II. je zhotovena z materiálu, který je pro sběrače kovů bezcenný.“ Polský papež se usmívá a hned musí vyslechnout modlitbu jednoho návštěvníka z daleka...
Seděl jsem na schodech našeho farního kostela svatého Augustina s jedním kamarádem, který je ateista, a během rozhovoru jsem mu řekl, že se jednou možná stanu knězem. Vstal a prohlásil: „Jestli se někdo jako ty jednou stane knězem, tak ze mě bude biskup!!!“ Po tom, co se stalo včera, může můj kamarád začít s katechismem!
Byli jste v Remeši? Stoosmdesátitisícové město leží v kraji Champagne v severozápadní Francii. Zaujme – alespoň mě zaujalo – živou, klidnou atmosférou. Ale Remeš – to je především katedrála, zasvěcená Panně Marii. Stavba ze 13. století, monumentální, tyčící se nad městem. Katedrála, jako vůbec kostely ve Francii, je majetek státu. Ale snad je tu aspoň nějaká přítomnost církve? Ano, na prvním ze svítících informačních panelů čtu pozdrav od remešského arcibiskupa. Dobrá – ale je tu taky někdy mše svatá? Nikde ani nejmenší informace v tom smyslu...
Všem nepřátelům hlavy dolů! Tedy: všem dětem obědy zdarma! Když jsem to slyšel, nejdřív jsem si myslel, že pan předseda vlády chce platit obědy ze svého svěřeneckého fondu (velký je na to dost!), ale ne, jde o obědy za peníze z eráru. Pan premiér, domácky oblečený ve svetru, to hezky vysvětloval: jde mu o děti; a opozice se jistě taky připojí, říkal, tedy pokud jí jde o děti...
