Vypadá to, že žijeme v době silně zahleděné do minulosti. Deníky běžně informují o výročích novodobých dějin na místo aktuálního zpravodajství. Veřejnoprávní televize a rozhlas přibližují události staré mnoho desetiletí „v prézentu“. Média nejsou v tematizaci nedávné historie sama. Angažují se politici, především ti s populistickým stylem...
Postních nedělí je pět, počítáme-li i Květnou neděli, která k nim samozřejmě patří, šest. Mají své tradiční názvy (Invocavit, Reminiscere, Oculi, Laetare, Judica, Palmarum). Jde o první slovo ze vstupní antifony (tedy vlastně o první slovo liturgie) podle starého latinského misálu; nejčastěji je antifona vzata ze žalmů. V nové liturgii po Druhém vatikánském koncilu jsou antifony stejné (což možná překvapí některé kritiky nové liturgie), jen jsou ovšem v jazyce lidu – a někde přibyla navíc nová možnost, pro kterou se může celebrant rozhodnout...
Milý otče Adame, když jste mě požádal, abych dnes kázal, učinil jste mi radost a zároveň jsem z toho na rozpacích. Udělal jste mi radost, protože jste mi dal příležitost vrátit se do tohoto kostela, kde jsem před více než 25 lety, v roce 1993, slavil mši na první neděli adventní...
O 7. neděli v mezidobí, 24, února, byla ve farním kostele svatého Augustina v Brně (svatý Augustin je i patronem Skleněného kostela) primice otce Marie-Adama, mnicha trapistického opatství Sept-fons ve Francii, rodáka z Brna. Při této příležitosti přebíráme, se souhlasem zpravodaje Augustin, článek napsaný původně pro tento farní časopis.
V latinské liturgii se 22. února slaví svátek Stolce svatého apoštola Petra. Papežství bude pro některé křesťany vždycky kamenem úrazu. Myslíme na protestanty a na pravoslavné – ale podřídit se autoritě a nauce papeže, toznamená přijmout jej jako nástupce svatého apoštola Petra, je problém i pro mnohé katolíky...
„Minulý týden při vyšetření zjistili, že naše miminko je mrtvé. Musela jsem jej porodit, ale domů jsme odjeli bez něj… Všichni mi říkají, že pro to Bůh měl nějaký dobrý důvod a že Tim už je u Něj. Snažím se to tak brát, ale je to tak těžké... Jednoho dne Tě zase budu držet v náruči, ale než se tak stane, milý Time, odpočívej v pokoji s vědomím, že tě maminka, tatínek a sourozenci milují!“
Zaparkovali jsme před starším domem. V oknech jsme viděli romské obyvatele. Synek mi mačkal ruku. Stoupal jsem spolu s ním po točitých schodech. Podívali jsme se na sebe a zaklepali: „Dobrý večer, bydlí tady prosím Mário?“ „Ano, tady je...“
