Slova svatého evangelia podle Matouše
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: `Synu, jdi dnes pracovat na vinici.' On odpověděl: `Mně se nechce', ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: `Ano, pane,' ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Odpověděli mu: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu.“ (Mt 21, 28–32)
Cochcárna – je to strašné slovo. Ale slyšel jsem ho v posledních časech poměrně často ve spojení s výchovou dětí, v posledku s výchovou člověka v jakémkoli věku. Chci – nechci, bez ohledu na to, co v případě dítěte chtějí rodiče, v případě rodičů, co chce Bůh. První syn říká svému otci: „Mně se nechce.“ Jak často také já říkám Bohu, který zjevuje svou vůli skrze naši blízké, „Mně se nechce.“ V Písmu svatém se to popisuje slovem, které se dnes nepoužívá, i když se žije v míře nevídané, svévolník, svévolnost.
Odedávna a donedávna platilo, že rodiče byli „prodlouženou rukou“ Boží. Proto také v Desateru bylo přikázání „Cti otce svého a matku svou“ na prvním místě mezi pokyny, jak se má člověk chovat ke svým bližním.
Nedávno si jeden kněz povzdechl: „My jsme poslední generace, kdy děti museli poslouchat své rodiče a zažíváme první generaci, v které rodiče poslouchají své děti!“ Pokud hledáme příčinu tohoto stavu, tak ho najdeme v neznalosti nebo opuštění nebo nedodržování prvního přikázání: „V jednoho Boha věřit budeš.“
To neznamená vědět, že Bůh existuje, ale to znamená, že čtu Boží slovo a svůj život prožívám podle vůle Boží – že Boha poslouchám. Dnešní Boží slovo je naplněno varováním, aby jednoho dne nebylo pozdě. Je třeba si uvědomit, že na jedné straně máme jistotu, že náš pozemský život skončí, a na druhé straně nevíme kdy. Jeden kolega, skvělý a zkušený horolezec, vedl svého kamaráda při výstupu na Mont Blanc. Naráz spadl shora kámen, zasáhl ho a on byl okamžitě mrtvý. Všechny zajímá, kolik mu bylo let, jestli se tomu dalo zabránit. Zásadní otázka a moudrost je – jak je na tom nyní jeho nesmrtelná duše?
Ideálem je syn, o kterém se evangeliu nemluví – protože sám toto evangelium říká – Ježíš Kristus, Boží Syn. On vždy a ve všem říká Otci: ANO a jeho vůli plní.
ON nám dává za příklad ty, kdo nechtěli, ale nakonec si dali říct – první syn, veřejní hříšníci, kteří dali na varování a výzvy hlasatele Boží vůle – tehdy Jana Křtitele, dnes hlasatelů Božího slova.
Je to ve skutečnosti velmi jednoduché – když se v nás ozve: „Mně se nechce.“ – zeptejme se: „Pane Ježíši – chceš to ty, budeš z toho mít radost?“ A nakonec rada pro ty, kteří se ještě neodpoutali od svého JÁ – : „Jaký z toho budu mít prospěch na věčnosti?“
Všemohoucí Otče, děkuji ti za všechno, úplně všechno co mi dáváš. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, svatého Vincence z Pauly, svatého Václava, všech andělů a svatých, prosíme o sílu hledat a plnit to, co chceš ty. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.