Ten velký nelétavý pták, který žil na ostrově Mauricius, se nebál. A vysloužil si tak od holandských námořníků úplné vyhubení. Od českých obrozenských vědců pak morálně hodnotící jméno blboun nejapný, dnes již nahrazené politicky korektním dronte mauricijský... Kdo se nikoho nebojí, ten je určen k vyhubení. A ještě o něm řeknou, že je blbec.
Sidebar
RSS
Malá zamyšlení
Kristus Pán – první komunista
„Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné. A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.“
Pozdravení nepokoje
Liturgická reforma po Druhém vatikánském koncilu zavedla pozdravení pokoje, mezi námi laiky v lavicích v kostele nikoli ve formě stisku rukou – sice jsme si na to už dávno zvykli, ale ještě jsme to stále nepřijali. Už na základní škole nás učili, že když někomu podáváme ruku, máme se mu podívat do očí a svou ruku nenechat jenom ležet v cizí ruce, ale lehce, ne přehnaně stisknout...
Hladové okénko
Staral se o nemocné. Nejen že rozdal ze svého paláce koberce na pokrývky a žil o chlebě a vodě, ale k tomu všemu ještě stoupal po žebříku do pater domů a podával umírajícím svaté přijímání. Později byl prohlášen za svatého a zaujal místo na morových sloupech: nahoře je Panna Maria, pod ní v rozích čtyři patroni proti moru, jeden má kardinálský klobouk a nápadně dlouhý nos...
Náhody?
V životě každého člověka je řada výhybek, které nasměrují jeho další osudy. Žádný vliv jsem neměl na to, že se můj prapradědeček s praprababičkou před sto padesáti lety po svatbě přestěhovali z rodného Plzeňska do Králova Pole... Ale na nejdůležitějších výhybkách jsem já sám stál v době vysokoškolského studia a krátce po něm. Ať šlo o přijetí na obor, do kterého přijímali každého pátého, nebo opakované hledání místa po absolutoriu před listopadem 1989...