Většinu času tráví vězni v chladném šeru a vlastním a cizím zápachu. Doslova. Denní rytmus jim zpestří jen hodina a půl pobytu v „kleci“. To je šest metrů čtverečních udusané země, ohraničené betonem, s nízkou kovovou mříží nad hlavou, která přiléhá k cele. Výhoda? Čerstvý vzduch. A pohled do nebe. … Režim je přísný ve všech ohledech. Psát ven nelze, dostat můžete dva balíčky ročně...
Kolik z nás je příliš zbabělých, aby před nevěřícími kolegy řeklo: „Ne, takový názor nesdílím, toto si nemyslím, takto to nevidím!“ Kolik z nás má za rozumné, že pro rozvoj ekumenismu uděláme nejvíc, když začneme chápat Krista jen jako jednoho z učitelů lidstva. A kolik jiných si naopak myslí, že čím více dveří zavřou před jinak smýšlejícími, tím lépe naplnili to, co po nás chce Pán...
Otázka islámu mi nepřestávala vrtat hlavou. Jak to s ním vlastně je? Jedni říkají, že toto náboženství je přímo v rozporu se současným moderním státem, jiní zase, že islám je něco úplně jiného než to, co se prezentuje v médiích. Když dovolíte, svěřím vám svoji myšlenkovou cestu a to, k čemu jsem došla...
Jsou katolíci, kteří vedou seznam (údajných!) hříchů papeže Františka a pečlivě si jej doplňují o nové přírůstky, jako filatelisté sbírku známek... Ale nechtějí vidět dobro, které papež do našeho světa a do církve přináší... Skutečně: pro některé je odpor proti Františkovi hlavní náplní jejich víry...
Milý otče, inspirován korespondencí „papeže úsměvu“ Albina Lucianiho osměluji se psát Vám za práh věčnosti, který jste právě překročil... Nejprve se vrátím k našemu poslednímu telefonickému hovoru, jenž pro mne nabyl zcela mimořádného významu poté, kdy jsem se dozvěděl, že následujícího dne jste uslyšel onu výzvu: Služebníku dobrý a věrný, vejdi a raduj se u svého Pána (Mat 25, 21)...
