Téma

Mnohdy to nejdůležitější člověk pronese, když se s někým loučí. Při odchodu dětí z domova do světa, při ukončení studia nebo také velmi často při odchodu z tohoto světa. Jen kolik velmi důležitých povzbuzení nám zanechala řada světců na smrtelném lůžku! A jakou větou se s námi rozloučil Ježíš, než vstoupil ke svému Otci na nebesa? „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku“...

Svérázná teoložka posuzovala „nezdravý vztah k sexualitě v katolické církvi“ a znectila památku dívky, chránící svou čest, nejapnými úvahami o jejím „možná sexuálně přitažlivém“ černém oblečení a podobnými nesmysly. Provokativní otázkou, jaký signál vysílá blahořečení Anny Kolesárové těm, kdo přežili sexuální násilí katolických duchovních, pak poskytla redaktorka paní Šipce opět velkou příležitost k jejím nespravedlivě diskreditujícím a výsměšným výrokům vůči katolické církvi...

Jako příslovečný rudý hadr na býka zapůsobilo na zastánce Istanbulské smlouvy a genderové ideologie svatováclavské kázání mons. Petra Piťhy...

Pro mnoho z nás je oceán pedofilních zločinů spáchaných katolickými duchovními v uplynulých desetiletích, páchaných nadto jako v nějaké ďábelské koordinaci v nejrůznějších zemích kolem dokola celého světa (a stále vyplouvají na povrch nové a nové případy) cosi nepředstavitelného a nepochopitelného; nerozumíme tomu, jak se něco takového vůbec může stát, natož v církvi, natož ze strany kněží, natož v takto šíleném rozsahu. Jak se s tím vyrovnat?