Fejetony

Můj kamarád přijel služebně z Německa, ubytoval se v Golf Resortu Kaskáda u přehrady a pozval mě na večeři. Konečně jsem byl v tom luxusním středisku, které znám jen pohledem ze silnice. Ale nic jsem z něj neviděl, byla už tma, jen tu a tam svítila žárovka z křovisek. Ale když mi servírka přinesla jídlo až na stůl, cítil jsem se jak partyzán – nebyl jsem host na služební cestě, a jedl jsem v restauraci! Vláda teď uvolnila některá nařízení – jiná ne. Můžeme vycházet z bytu i v noci. Pokud někdo pije rád alkoholické nápoje mezi vločkami na ulici, zas může. A už všechny restaurace jsou ode dneška otevřené...

Asi aby nás odškodnila za koronavirus, připravila nám příroda nádherný podzim.Sluníčko, modrá obloha – a jelikož je pořád ještě zelená tráva, člověk by na chvíli snadno podlehl dojmu, že je jaro. Zato situaci kolem čínské chřipky se snažím moc nesledovat. Jen juknu, co nám zase zakázali a povolili. Vládní opatření jsou leckdy velice diskutabilní a ne vždy řízená ohledy epidemiologickými. Spíše jako by se snažili zničit i drobné a soukromé podnikání a ukousnout nám další kus našeho soukromí a naší samostatnosti. Ale vyrojily se podzimní druhy hub!

Vážení čtenáři Skleněného kostela, milí přátelé, nedávno mi rodiče přivezli stoh farních časopisů Vinice Páně, které se vydávají v mé rodné farnosti Nivnice. Zalistovala jsem číslem jubilejního roku 2000 a přišlo mi to jak včera. Začaly se mi vynořovat vzpomínky, tak jsem si řekla, že se s Vámi o některé z nich podělím. Vydejte se tedy se mnou do malebné dědiny na úpatí Bílých Karpat do doby před dvaceti až třiceti lety...

Dny jsou stále kratší a udržet si výdrž je těžší a těžší. Ráno v osm se ze tří místností ozve: „Dobré ráno…“ To se každé z dětí připojuje k online výuce. U prvňáka sedím (z boku, takže mě na obrazovce není vidět a můžu dopít ranní čaj)...