Když se film Vlny objevil v kinech (v létě 2024), komentoval ho na Skleněném kostele František Schildberger článkem „Pamětnická glosa k filmu Vlny“ (https://www.sklenenykostel.net/index.php/menu-literarni/menu-recenze/4926-8-27). Upozornil tam na několik nepřesností ve faktech: některé výjevy i vnější detaily v době, kdy se děj filmu odehrává, takhle vypadat nemohly.
Já jsem viděl Vlny až teď na Nový rok 2026 v televizi. A jsem pamětník jen částečný: rok po srpnu 1968 jsem začal chodit do první třídy. Ale všiml jsem si ve filmu dvou maličkostí, které ex post musím označit za sporné z hlediska historické věrnosti: jsou to ovšem nesrovnalosti, které neruší celkově dobrý dojem z filmu.
- Kněz v kostele postaví na oltář tranzistorové rádio a věřící poslouchají čerstvé zprávy o okupaci a dalším dění. Ta scéna je velmi působivá, mimo jiné užitečně narušuje filmový stereotyp kněze jako většinou záporné postavy. Ale takové oltáře, kterým někdy říkáme obětní stoly a které stojí volně uprostřed presbytáře, aby se daly ze všech stran obcházet, ty v srpnu 1968 ve většině katolických kostelů ještě nestály. Všeobecně se budovaly až od adventu 1969, kdy se začala sloužit obnovená liturgie čelem k lidu. Stejně tak nebyl ve většině kostelů ambon (pult k čtení Písma a kázání), a i ten ve filmu vidíme. Přenosný oltář, jaký se ukazuje na filmovém záběru, se před adventem 1969 nacházel v katolických kostelích spíše výjimečně. Na některé tyto výjimečné případy mě upozornil a moje poděkování si zaslouží starší a tudíž věrohodnější pamětník, historik a publicista Radomír Malý. Autoři filmu ovšem tuto dobu nepamatují, takže interiér kostela prostě zobrazili podle současného stavu.
- V kostele se zpívá – a do dalších záběrů přeznívá – píseň „Blíž k tobě, Bože můj“. Je to opět velmi působivá scéna. Jenomže text té písně – mistrovské dílo Václava Renče – v té době ještě při bohoslužbách nezazníval. Objevil se až v prvním vydání tzv. nového společného Kancionálu z roku 1973.
Píšu tyto okrajové připomínky ve dnech, kdy aspoň dva naši nově zvolení ústavní činitelé výslovně vyzývají k tomu, aby Česká republika nadále nepodporovala boj Ukrajiny proti ruským okupantům. A ani se nedivím, že takoví politici existují a že mají tolik voličů. Film Vlny končí tím, jak tentýž lid, který v srpnu 1968 stavěl barikády a pěstmi a nápisy hrozil sovětským tankům, za rok a něco v ulicích smazává stopy nedávného odporu.