Organizátorem folklorního festivalu ve Strážnici je Národní ústav lidové kultury, a ten je zřizován Ministerstvem kultury. Ministři kultury proto festival vždycky zahajovali – a vždycky se tvářili, jako by peníze na festival snad dávali ze svého, tak bylo i letos 26. června; tedy: nic nového.

Na rozdíl od let komunistických máme dnes svobodu a můžeme, když se nám nelíbí, ministra vypískat; ostatně stalo se to jednou, v jiné souvislosti, ministrovi kultury i za komunismu na nedalekém Velehradě – ale jen jednou, a jak říkám, ve zcela jiné souvislosti.

Současný ministr kultury Ota Klempíř však své vypískání lidsky a politicky neunesl – ačkoli i pískot a nesouhlasné výkřiky přece patří k řemeslu politika. Snad čekal, že lidé na jižní Moravě budou vděční jakémukoli ministrovi, že byl tak hodný a zavítal mezi ně...

Obvinil protestující z buranství, sprostoty a zášti a z toho, že byli zmožení horkem a opilí. Rozhodně nebyl nad věcí – a tím jen dokázal, že o buranství by se právem dalo hovořit i v jeho případě. Superburanství & papalášství ukázal v této souvislosti ministr pro sport a prevenci Boris Šťastný, když naznačil, že festivalu by se za trest měly poškrtat dotace. Tak se tady chce vládnout – pěkně po orbánovsku: a právě tomu je třeba se za každou cenu bránit.

Úplně jiná liga než Klempíř je ministr zahraničí (a stále víc i něco jako tajný předseda vlády) Petr Macinka. „Ať jsem bit, jen když se peru,“ mohl by si říct heslo hospodských rváčů. Řekl to jinými slovy: „Přijel jsem si pro pískot.“

Pískotu si užil, ale jeho žvásty, které pronesl z pódia – naštěstí ne zcela zaplněného – strážnického amfiteátru nemá cenu rozebírat, ani komentovat.

Ale to, že organizátoři festivalu umožnili – a navíc o přestávce soutěže ve verbuňku – jeho vystoupení, považuji za chybu a velkou zbabělost. Ministra kultury samozřejmě festival potřebuje – a musí být k němu hodný; exhibici ministra zahraničí nepotřebuje. Ledaže by se jaksi doufalo, že se tam někde nahoře za ty dotace přimluví…