Glosy a komentáře

Politika je běh na nesmírně dlouhou trať. Na to se nesmí zapomínat. Trendy, které se projeví změnou politického obrazu nějaké země, se formují po desetiletí a na změnách, pokud jich chce nějaké hnutí, strana anebo mimořádně silný jednotlivec dosáhnout, je třeba pracovat roky; a neuspět v prvních volbách, kterých se nově založená strana zúčastní – to je snad přímo přírodní zákon...

Při vyhlašování nových opatření Andrej Babiš řekl, že i když nadělal spoustu chyb, žádá nás ještě jednou o důvěru. Ještě jednou? Tedy naposled? Pokud budou zase zmatky, vláda odstoupí? Ale kdež! V několika nedělních vystoupeních v různých televizích už premiér opět mluvil, jak mu zobák narostl. Odstoupit prý nehodlá – i když závěr, že vláda, která v nejtěžší krizové situaci udělala spoustu chyb, by měla odstoupit, je, řekl bych, zcela logický. Ne. To, že v boji s nákazou patří naše země k nejhorším na světě, není důsledek špatné práce vlády, vláda pracuje dvacet hodin denně a už nemůže víc, protože musí někdy aspoň trochu spát... Co kdyby to zkusil naopak, spát dvacet hodin denně a jen čtyři hodiny vládnout? Třeba by to pomohlo.

Ano, čínská chřipka tu řádí. Ale tak nějak se mi zdá, že vláda, potažmo Bureš, řádí mnohem, ale mnohem více a hůře. Například nám nikdo nevysvětlil, proč látkové roušky už nestačí – to jsme se v nich rok dusili zbytečně?

Vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská potichu připustila, že Lukašenkův režim vyhrál – ne volby, ty nadále pokládají za neregulérní nejen představitelé běloruské opozice a většina Bělorusů, nýbrž i Evropská unie a Spojené státy americké, ale v otázce reálné politické moci… A tak tomu není jen v Bělorusku, jak se zdá, všude po světě dnes vítězí politická hroší kůže a krutost diktátorů...