Glosy a komentáře

Mluví se už dlouho o tom, jak supertrapně vypadá česká zahraniční politika, když vláda jede hot a hlava státu čehý: ale dnes už jedou různým směrem i členové vlády, nota bene vlády tvořené lidmi z jedné strany... Může nás někdo brát vážně? A ještě poznámka na závěr: Miloš Zeman a další komunisté požadují, aby každému vojenskému zásahu proti cizí zemi předcházel mandát Rady bezpečnosti OSN; proč to nepožadovali při ruském obsazení Krymu?

Jestli ukazuje Viktor Orbán diktátorské sklony, to nevím, ale vidím, že maďarští voliči měli rozumné důvody, proč jej volit. Pokud jde o ekonomiku, během čtyř let vlády socialistů Ference Gyurcsányho v letech 2006–2010 narostl dluh Maďarska z 64 % HDP na 79,7 % HDP, za Orbánovy vlády klesl na 72,4% v roce 2017, a to za souběžného snižování daní. Není to nic moc, pokud vezmeme v úvahu rostoucí ekonomiku, ale...

Mám tisíc výhrad k americkému prezidentu Trumpovi, mám tisíc výhrad k francouzskému prezidentovi Macronovi a dost je toho, co mne vzdaluje od britské premiérky Mayové – ale ve chvíli, kdy nezačali pohodlně říkat, že nejsou důkazy a nic se neděje, nýbrž dokázali zasáhnout proti otřesnému válečnému zločinu, jakým je použití bojových plynů, jsem plně na jejich straně a mají moji absolutní podporu...

Drtivé vítězství Viktora Orbána je vizitkou magyárského národa ještě mnohem víc než je výhra Miloše Zemana či Andreje Babiše vizitkou Čechů. Umíme si to vůbec představit? Již podruhé nikoli jen nadpoloviční výhra, nýbrž dvoutřetinová? Opoziční poslanci budou v ohromné budově budapešťského parlamentu skutečně jenom do počtu; u nás může být – přece jenom – některé hlasování napínavé a nejsou vyloučena některá překvapení: v maďarském parlamentu po příští čtyři roky překvapení vyloučena budou.