Glosy a komentáře

Na rozdíl od povolební euforie působí dnes, pár dní po volbách, předseda hnutí ANO docela schlíple. Představitelé stran se u něj vystřídali a výsledek je jasný: Andrej Babiš nechce do vlády ty, kdo by pro něj představovali problém v Bruselu a jinde v Evropě – a ti ostatní zase naopak nechtějí vládnout s ním...

Devítihodinovou parlamentní debatu o lithiu jsem včera nesledoval celou – ale to snad nikdo. Následně jsem si poslechl několik hlavních vystoupení těch politiků, které bylo možno pokládat za nejdůležitější aktéry, tedy pana premiéra, ministra průmyslu a obchodu, ministra životního prostředí, předsedy hnutí ANO 2011, dále předsedů poslaneckých klubů ODS a KDU-ČSL a několikk řečníků z řad komunistů a z TOP 09...

Mám problém psát o Tomiovi Okamurovi. Jsou věci natolik zlé, že se s nimi nemá ani polemizovat, je lepší je ponechávat Božímu milosrdenství a Božímu trestu. Mezi takovéto jevy řadím i politické působení japonského a českého občana Okamury. Nijak se nechystám vyvracet jeho názory a děsit se toho, že se našli ne nepočetní kněží a sebevědomí aktivní laici, kteří nám volbu této postavy doporučovali jako správný křesťanský postoj...

Co je to totiž za zvrhlé uvažování? Kdo nám to říká: pro vás na východě stačí v pizze imitace, my si dáme kvalitní sýr, pro vás je škoda tolika rajčat do kečupu, tolik masa do lančmítu, tolik kakaa do čokolády, vy sežerete všecko. Ani tak účinné prací prostředky, jaké jsme vyvinuli pro nás, přece nepotřebujete, vy ušmudlanci. A pomerančová limonáda pro vás nemusí být vůbec pomerančová, stačí, že se tak jmenuje...