Vítězem druhé přímé volby českého prezidenta je opět Miloš Zeman. Ale jeho vítězství není nijak drtivé. Stačilo by osmdesát tisíc hlasů navíc pro poraženého na úkor vítěze – a Miloš Zeman by skončil. V procentech činí rozdíl mezi vítězem a poraženým 2,73 % – což je opravdu velmi málo. Rozhodla velká volební účast, vyjádřená démonickým číslem 66,60 %. Lidé, kteří už dlouho nebyli volit, pocítili potřebu hlasovat pro Zemana...
Slušnost je síla! Zvolte změnu! říkal leták v mé poštovní schránce s obrázkem Jiřího Drahoše na lícové straně a na rubu, kromě dalšího, s textem: Jsem zásadně proti migračním kvótám. Ale stoupenci Miloše Zemana mi v dalším letáku sdělují: Občané! Nevolte Drahoše! Je přece pro islámskou imigraci. Zeman je vlastenec. Přece pro islámskou imigraci! Jako by to byla samozřejmost, skutečnost, kterou není ani třeba dokazovat...
Uspořádat první podnik z naší obecní plesové sezóny je výhra. Lidé jsou natěšení a tancechtiví jedinci se o místa přímo perou. Organizátorská moudrost velí pořádat ples po patnáctém dni příslušného měsíce. Pro rentiéry dodávám, že to je ten den, kdy běžný člověk přinese domů výplatu. Letos se náš, v pořadí již jedenáctý ostrostřelecký ples konal v sobotu dvacátého ledna. „Pěknejch pár lidí,“ pochvaloval si major Lukáš s pohledem na naplněný sál hostince. „Jenom by mě zajímalo, koho budou příští tejden volit...“
Neděle 21. ledna 2018, Otázky Václava Moravce, nejoblíbenější kabaretní pořad české televize. Jako jeden z hostů Václav Bělohradský, chameleon schopný hovořit podle momentální objednávky tu o „kapitalistických ctnostech“, tu o marxismu jako vrcholu evropské civilizace. Tentokrát mluví rozumně, a tak ho poslouchám; ovšem jen do chvíle, než...
Hans-Ulrich Jörges, sloupkař, který své postřehy každý týden uveřejňuje v hamburském více méně seriosním časopise Stern, přistál na letišti v Curychu a dostala se mu do ruky Teta – tedy Tante, jak se přezdívá konzervativnímu listu Neue Zürcher Zeitung, nedělní číslo. Přečetl si z něj tři články na první straně a dospěl k závěru, že Švýcarsko je na tom o mnoho líp než jeho vlast, Německo...
V osmkrát vyloupeném senomatském kostele se mše svatá slouží jen jedenkrát za měsíc, a to pro poslední věřící rodačku, osmdesátiletou babičku. Nádherný gotický kostel ze třináctého století už také není kostelem farním. Sloučením čtyř farností v našem okolí vznikla jediná farnost při poutním kostele Navštívení Panny Marie v Petrovicích u Rakovníka; statistika této farnost: dvaadvacet kostelů plus několik kaplí, tři farní budovy, jeden farář a dvacítka farníků z deseti tisíc obyvatel...
Tříkrálová sbírka byla letos u nás, v okrajové čtvrti Ostravy, výjimečná tím, že se chodilo koledovat. Dřív „nebyli lidi“ a také pan farář prosazoval názor, že není dobré k lidem chodit jen tehdy, když po nich chceme peníze. Proto se dlouhá léta Tříkrálová sbírka prováděla formou akademie v kostele, kde vystoupily děti z farnosti, ze školy a kostelní sbor. Ale po povzbuzení ostravskou Charitou jsme si řekli, že letos koledování přece jen zkusíme...
