Aktuálně

Podobenství o boháči a Lazarovi, to je skutečně fascinující místo v Lukášově evangeliu. Na prvním místě proto, že nijak nepřipouští, že peklo (které se tady nazývá peklem, a ne „místem odloučení od Boha“ či jiným eufemismem, a říká se, že tam lidé trpí v plameni) by snad bylo prázdné. Člověk se do pekla dostane – a zvlášť z hlediska naší současné blahobytné civilizace – překvapivě snadno...

Na co to mysleli velekněží pod křížem? Na jaký pseudoproblém to přišli těsně po svém politickém úspěchu a těsně před svým největším svátkem? A na jaké maličkosti, zbytečnosti, někdy myslíme my, když nastává něco jako „den příprav“? Kdyby se tak dalo digitálně zaznamenat, na co myslíme večer před nedělí, minutu přede mší a skoro celý život před jeho cílem.

Lámu si stále hlavu nad dvojkoalicí lidovců a Starostů s nezávislými. Zajisté má pravdu šéf Starostů Petr Gazdík, když říká: „Nemáme co ztratit“; jeho spolek by v těchto volbách laťku ve výši 5 procent téměř s jistotou nezdolal; zato lidovci, kteří by ji překonali téměř s jistotou, mohou ztratit úplně všechno...

Je nezávaznost zákulisí
podnětem k hrám bez mravouky
a natřásání ega v drátech
na forbíně při uklánění.
Tady jsem svá a krutost dětí
mě míjí jako smích a výskot
tam vpředu, kde se rozhoduje
dobré a zlé z tvrdého dřeva.

Potom Pilát vzal Ježíše a dal (ho) zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vsadili mu ji na hlavu, oblékli ho do rudého pláště, předstupovali před něj a provolávali: „Buď zdráv, židovský králi!“ a bili ho. Bolestný růženec: Ježíš, který byl pro nás bičován, trním korunován... To první je likvidace fyzická, to druhé i duchovní: posměch, výsměch bezbrannému. To první odmítáme celkem bez výhrad, to druhé často pro vlastní potěšení provádíme...

Pan kardinál s ním velice trpělivě diskutoval, dokonce i po skončení vycházky; myslím, že se pak rozešli v dobrém...