Když jde v amerických filmech svědek k soudu, přísahá, že bude mluvit pravdu, nic než pravdu a celou pravdu. Důležité je i to poslední – svědectví musí být celá pravda, jinak je bezcenné či dokonce zavádějící. Tuto zásadu však v dnešní době ctí málokdo, zejména ubývá jejích ctitelů mezi žurnalistyi, jejichž metou se zdá být zatajování pravdy a vnukání nepravdy. Dnes mne v novinách velmi zaujala kauza Fillon...
Donald Trump náhle a bez přípravy zakázal vstup do USA občanům sedmi převážně muslimských zemí: Iráku, Sýrie, Íránu, Libye, Somálska, Súdánu a Jemenu; výběr v logice populismu logický: jde o státy, o kterých se v amerických médiích v souvislosti s islámským terorismem a válkami nejvíc mluví. Opatření platí devadesát dní.
Donalda Trumpa jsem odsoudil ještě než se stal prezidentem, ještě než se rozhodl kandidovat: člověk, který svůj majetek získal na neštěstí druhých lidí, tedy organizováním hazardu, a zvyšováním cen nemovitost ve chvíli, kdy je někdo opravdu pozřebuje, tedy pozemkovou spekulací, což není nic jiného než legální forma vydírání, takový člověk vzbuzuje můj odpor. O jeho osobním a sexuálním životě už ani nemluvě...
Často se mi v mysli vrací vzpomínka, kterou zaznamenal tlumočník, jenž působil i při setkání německého teologa Karla Rahnera s italským kardinálem Alfredem Ottavianim ve Vatikánu. Rahner, který považoval Ottavianiho přímo za ztělesnění všeho negativního v církvi, si při audienci nebral servítky a mluvil velice zostra, až nezdvořile; tlumočník se to ve svém překladu snažil poněkud zmírnit, což Rahner nezaznamenal...
Jiří Žáček jistě není žádný básnický génius – to říkám jen jaksi pro pořádek: géniové se v každé době počítají pouze na prstech jedné ruky – a i když řekneme, že je to talentovaný básník, je to veliká chvála. Největší ohlas měly – a mají – Žáčkovy verše humorné a jeho tvorba pro děti. V uplynulých dnech však Jiří Žáček vykročil na cestu k (pozemské) „nesmrtelnosti“...
Je zima, dnes sice holubi na náměstí Svobody už svým dámám vrkali o lásce, noci se zkracují – ale je zima. Noci se zkracují, to pozná i holub, začne blekotat, chci říci tokat, nepřirozeně staženými ocasními pery ometá sníh a zmrazky – a tancuje přitom, až je to pro slušného holuba ve slušném městě dost nepřípadné, holub už myslí na lásku, jenže je zima. Je stále zima.
Devadesátiminutový dokument. Označení Svatá zem, které zaujalo některé věřící na internetu, je ovšem míněno ironicky: svatá místa našeho náboženství se ve filmu ani nemihnou; hlavním hrdinou snímku je nesouhlasný otazník, jejž mladý liberál Gilad Balam kreslí k sebeobranným opatřením Izraele, která jsou ovšem ošklivá – ale film ani jeho tvůrci k nim neznají žádnou alternativu...
