Aktuálně

Bohuslav Sobotka se jeví jako slušný člověk; takzvaný slušňák. Někdo, kdo se pečlivě obléká, ale bez výstřelků, svědomitě pracuje a také, pokud to jde, nikomu neubližuje...

Sem tam vytrhnu plevelnou rostlinu, odklízím kousky rozsypaných cihel, které ještě loni tvořily jednu ze stěn bylinkového záhonu. Přisypávám zeminu a poslouchám hrdličky, jak se hádají (anebo cukrují?) na vysokých stromech v sousedovic zahradě...

Mnoho lidí, kteří s Bohem nežijí svůj každodenní život, si na Boha vzpomene ve chvílích, kdy v jejich životě nastane krize, anebo když mají před sebou nějaké důležité rozhodnutí s osudovými důsledky. Teď by chtěli slyšet Boží radu...

Bůh nám neprokazuje milosrdenství, když my sami nejsme milosrdní. Pán Ježíš to říká jasně ve svém podobenství o služebníkovi, kterému, když neměl čím zaplatit, byl odpuštěn dluh deset tisíc hřiven (ekvivalent několika set milionů korun současné české měny), ale tento služebník hned vzápětí dal zavřít do vězení svého spoluslužebníka kvůli dluhu ve výši pouhých sto denárů (několik tisíc korun)...

Kamarád Mirek (jméno jsem změnil) je uzenář (povolání je taky změněné); je velmi obětavý, pro svoje povolání žije a nešetří síly, když jde o to pomáhat lidem. Mám ho moc rád – i když, jako každý, má taky své stinné stránky & špatné vlastnosti. Nejvíc mě trápí (a štve, to musím přiznat!), že v poslední době si zvykl hrozně nadávat na papeže. Už se skoro bojím Mirka potkat...

Velikonoční obřady jsem letos prožil v jedné, nejmenované, farnosti v pohraničí. Přiznám se, že mám v hlavě nějak zakódovanou bývalou etnickou hranici mezi Čechy a Němci a území Sudet se – při cestách služebních i osobních – spíše vyhýbám... Kdo trochu zná dnešní Sudety, ví dobře, že tamní obyvatelstvo, při vší úctě, se od původně českých oblastí dost liší: je zde podstatně víc sociálně slabších lidí, víc Romů, nic proti nim, víc lidí vykořeněných... A prakticky žádní tradičně zbožní lidé.