Často se mi v mysli vrací vzpomínka, kterou zaznamenal tlumočník, jenž působil i při setkání německého teologa Karla Rahnera s italským kardinálem Alfredem Ottavianim ve Vatikánu. Rahner, který považoval Ottavianiho přímo za ztělesnění všeho negativního v církvi, si při audienci nebral servítky a mluvil velice zostra, až nezdvořile; tlumočník se to ve svém překladu snažil poněkud zmírnit, což Rahner nezaznamenal...
Jiří Žáček jistě není žádný básnický génius – to říkám jen jaksi pro pořádek: géniové se v každé době počítají pouze na prstech jedné ruky – a i když řekneme, že je to talentovaný básník, je to veliká chvála. Největší ohlas měly – a mají – Žáčkovy verše humorné a jeho tvorba pro děti. V uplynulých dnech však Jiří Žáček vykročil na cestu k (pozemské) „nesmrtelnosti“...
Je zima, dnes sice holubi na náměstí Svobody už svým dámám vrkali o lásce, noci se zkracují – ale je zima. Noci se zkracují, to pozná i holub, začne blekotat, chci říci tokat, nepřirozeně staženými ocasními pery ometá sníh a zmrazky – a tancuje přitom, až je to pro slušného holuba ve slušném městě dost nepřípadné, holub už myslí na lásku, jenže je zima. Je stále zima.
Devadesátiminutový dokument. Označení Svatá zem, které zaujalo některé věřící na internetu, je ovšem míněno ironicky: svatá místa našeho náboženství se ve filmu ani nemihnou; hlavním hrdinou snímku je nesouhlasný otazník, jejž mladý liberál Gilad Balam kreslí k sebeobranným opatřením Izraele, která jsou ovšem ošklivá – ale film ani jeho tvůrci k nim neznají žádnou alternativu...
Letos utratí vláda 35 milionů Kč za tzv. genderové audity ve firmách, 7 milionů je v programu podpory aktivit neziskových organizací v oblasti rovnosti mužů a žen, a dalších 400 milionů, které nepochybně skončí v kapsách žen z povolání, zamíří na tzv. genderovou osvětu. V programovém období 2014–2020 půjde z evropských peněz zejména na tzv. měkké aktivity celkem 7 miliard Kč...
Zvykli jsme si na ně. Ten, který stál hned u kostela, je šlechtic: nabízel Nový prostor (časopis, který se, aspoň u nás v Brně, prodává většinou u kostelů, ale má silně antikřesťanský a vůči církvi občas vysloveně nepřátelský obsah). Další dva bezdomovci sedí na podezdívce železného klášterního plotu. Jeden kouká do země, kousek před sebou má ve sněhu zabořený kelímek z papíru. Jak dlouho mu vydrží, než se rozmočí? ptám se v duchu, no dlouho, mrzne. Jiný hraje na foukací harmoniku...
V senomatské kronice, v zápise z roku 1922, čteme: „Svátek hromnic dne 2. února, mariánské svátky dne 25. března a 8. září zrušeny a nemají býti dále svěceny. Ve školách, dílnách, továrnách od té doby jsou to všední dny. Přes to kat. farář v místě Jos. Chalupský s několika rodinami katolickými svátek světil.“ Ne náhodou se jednalo o svátky katolické. Reakce senomatského faráře P. Chalupského byla k nelibosti místní radnice i pana kronikáře, jasná a odmítavá...
