Aktuálně

Nikdo proti Sadiqu Khanovi v ulicích města neprotestoval, nikdo si nepřál namlít jej do masokostní moučky, zdá se dokonce, že se ho vůbec nikdo ani nebojí. Možná Sadiqa Khana v etnicky pestrém Londýně volil někdo právě proto, že je muslim – a možná někdo naopak nevolil ze stejného důvodu: ale rozhodující byl jeho sociální program, předvolební závazek aspoň po nějaký čas nezdražovat městskou veřejnou dopravu, jeho zájem o řešení bytového problému ve městě a další konkrétní a věcné body. Koneckonců: vždyť je to rodilý Londýňan. Velmi jsem si všímal, jaké budou Khanovy první kroky po zvolení: tak třeba, služební slib si přál skládat v kostele, v anglikánské svatyni za přítomnosti křesťanského, muslimského a židovského duchovního...

Do konce května připomíná výstava na zámku v Holešově obě jména; jistě s odkazem na několik letopočtů končících šestkou: Jan Sarkander se narodil 1576 a 1616 nastoupil do Holešova jako farář, František kardinál z Ditrichštejna zemřel 1636 v Brně. Jsou tu ukázky dobového tisku jak z roku Sarkandrova svatořečení 1995, tak z roku jeho beatifikace 1869...

Autor pamfletu je objeven: Jacques Gruet. Je to jakýsi volnomyšlenkář. Udělají u něj domovní prohlídku; najde se Kalvínův spis, na jehož okrajích lze číst tato rouhavá slova: „Samé hlouposti!“, poznámky kritizující církevní předpisy a konzistoř a dokonce zárodek dopisu francouzskému králi, prosící ho, aby se vrátil do Ženevy znovu nastolit starý pořádek. Byv zadržen, mučen a odsouzen k smrti, je Gruet popraven a jeho hlava přibita na pranýř.

To, co dělá naši společnost často chladnou a nemilosrdnou, je, že se někteří lidé dostávají na její okraj. Nezaměstnaní, nenarození, psychicky nemocní, cizinci...

Chtít mír je krásná věc, avšak na mír jsou potřeba dva, kdežto na válku stačí jeden. A když jeden chce mír a druhý válku, bude válka, nikoliv mír. Churchill to věděl, Chamberlain nikoliv. Staré bitvy naštěstí bojovat nemusíme, poučení bychom si z nich však vzít měli, neboť nové bitvy už probíhají...

Doktrínu, již Kalvín zavedl, nazýváme „kalvinismem“. Máme na to právo? Někteří protestanté, a ne ti nejmenší (například Karl Barth, největší současný reformovaný teolog) se postavili proti používání tohoto slova. „Kalvinismus je koncept, za který vděčíme až moderním historikům,“ říkají, stejně jako neexistuje doopravdy „luteranismus“...  „Pravý učedník Kalvínův má pouze jednu cestu, po které se má vydat: poslouchat ne samotného Kalvína, ale toho, který byl Kalvínovým Mistrem...“