Pokud vůbec někdy nějaké dílo ve své realizaci odpovídalo záměru, jejž měl autor, když je začínal, tak je to tento traktát, kde se vše zdá být prozíravě kalkulováno, aby vyučovalo, získávalo, ukazovalo a soudilo. Jsme tu svědkem něčeho zcela opačného, než byly pedantské zmatky upadající scholastiky...
Jak se Ježíš vztahoval k lidem? Pro své učedníky byl jistě Mistr a Pán. Sám se nazývá Králem, jehož království není z tohoto světa. Přistupuje k tomu ale nejednou důvěrnější poloha, a určitý vrchol můžeme vidět při Poslední večeři, kdy učedníky nazývá už ne svými služebníky, ale svými přáteli...
Můj Ježíši, vezmi mi srdce polemické – a dej mi srdce milující. Pane, já vím, že křesťanství je náboženství lásky. Že po nás chceš, abychom milovali i své nepřátele. Ale když mě to nedá, slyším-li, že se Ti někdo rouhá, že o Tobě a o Tvé církvi říká vyložené nepravdy, musím mu přece ukázat, že se mýlí, musím mu přece ukázat, jak je blbej, a poučit ho. I když nechce...
V poslední době slýchávám někdy v kostelích: „Ježíš, náš bratr“. Je to taková, řekl bych, móda. Co se tím myslí? Cítím v tom někdy u některých kněží jakoby skrytou snahu snížit Pána Ježíše tak trochu z piedestalu jeho velikosti a božství a více ho představovat jako pouhého člověka – ačkoli jeho božství se výslovně nepopírá, přece tam někdy cítím, dej Bože, abych se mýlil, jakýsi heretický názvuk...
Čínská provincie Čes-ko se vrací k normálnímu životu. A uklízí se. Jihokorejská společnost Samsung kupříkladu dostane velmi zajímavou náhradu za zmařenou reklamu v pražské Evropské třídě, jež musela ustoupit orientální vlajkoslávě na oslavu čínského imperátora. Ale jak je možné, že na přání nějakého papaláše se odstraní zaplacená reklama přes nesouhlas toho, kdo si ji zaplatil?
Opatrně zaháněl vše, co mu tak uškodilo v Ženevě: příliš velké nároky, příliš kategorické výzvy; kult, jejž praktikoval, nebyl příliš vzdálen tomu luteránskému; jaké to mělo důsledky?
Ti lidé nemohou zpět do Turecka, odkud s rizikem života připluli a které je rádo, že se jich zbavilo, a nechtějí – často nemohou – vrátit se do vlasti. „To, co vidíme u Idomeni dnes, to jsou zítřejší džihádisté,“ prohlásil náměstek řeckého ministra vnitra Nikos Toskas. Navíc: kdosi se ještě snaží přilévat oleje do ohně, v táboře se objevily nepodepsané letáky v arabštině, které vyzývaly ke ztečení hranice. Cui bono?
