Aktuálně

Vrátil jsem se z týdenní dovolené v Turecku... Je jasné, že mnoho spolubratrů a spolusester v Kristu mi položí otázku: „Proč to děláš? Proč se rekreuješ v muslimské zemi bez možnosti eucharistie, navíc ohrožen muslimskými teroristy?“ Je to jednoduché. Před pár lety jsem si byl nucen vybrat dovolenou v květnu a manželka zatoužila po cestě k moři. Ceny jsou v té době příhodné, ale bohužel v křesťanských destinacích je v té době ještě relativně chladno...

Máme před očima klasický příklad rozporu mezi hlediskem ekonomickým a sociálním. Fakta jsou známá a často opakovaná: těžba uhlí přinejmenším v části Ostravsko-karvinských dolů je při současných cenách této suroviny zcela nerentabilní; společnost OKD má za 17 miliard korun dluhů a od května je v úpadku, majetek firmy přitom nedosahuje ani 7 miliard a peníze na květnové mzdy se našly jen s velkými potížemi...

Jeden z východních koncilních otců, patriarcha Maximos IV. Saigh ve svém vystoupení na Druhém vatikánském sněmu (jehož jednací řečí byla ovšem latina) – použil francouzský jazyk: právě proto, aby zdůraznil, že latina není jazyk všeobecné církve. Teologicky je jasné, že církev, Boží lid, mystické tělo Kristovo, nemá žádný „svůj“ jazyk. Každý jazyk, kterým mluví křesťané, je jazyk církve. Všechny jazyky Bůh slyší, všem rozumí...

Jak říká britský spisovatel C. S. Lewis, křesťanské manželství je něco úplně jiného než manželství, jak mu rozumí lidé mimo křesťanství. Zdůraznila bych, že křesťanské manželství nelze žít bez Boha; bez jeho pomoci se rozpadne. Pater James Manjackal to začal říkat jako první, a po něm někteří další kněží: manželství je kousek ráje na světě, na světě, kde lidé od pádu do dědičného hříchu už nežijí v ráji. A domnívám se, že to má i oporu v Písmu svatém...

Ženeva byla nazývána protestantským Římem. Toto pojmenování je pravdivé pouze částečně. Kalvín by jej jistě byl odmítl, on, který smýšlel o Ženevě jenom jako o „arše na velkých vodách potopy“. To, co Řím znamená pro katolíka, zároveň vnitřní vlast jeho věrnosti, centrum, odkud pramení všechna oprávněná autorita, místo, kde od dob svatého Petra po současného papeže svatá přítomnost reprezentuje viditelně Krista – je zřejmé, že Ženeva toto pro kalvinisty není, nikdy nebyla. Ale v širším slova smyslu Ženeva v časech, kdy tam přebýval reformátor a kdy tolik zneklidněných duší k ní obracelo svůj zrak, vykonávala roli duchovního centra...

„Byls teď v klášteře u termitů?“

„Ne, nebyl...“

„Tam je teď výbornej kněz! A u svatého Gulbrechta jsi byl?“

„Ne...“

„Na páteru Kambalovi? Ne?“

„Ne!“

Jaksi svou víru nestíhám, zdá se mi.

A spousta věcí mi uniká, jak se teď ukazuje...

To kamarád Vojen Mnata je daleko víc v obraze!