Je to nekonečná legrace. Petr Arenberger odstupuje z úřadu ministra zdravotnictví – a na jeho místo se vrací Vojtěch Adam, který z tohoto úřadu odstoupil, protože ho nezvládal, před nějakými osmi měsíci a začal tak koloběh ministrů. Žádný satirik by to lépe nevymyslel. A přijde to trapné i samotnému Velkému Jmenovači, který pro tentokrát upustil od pochodující hradní stráže a sektu ve vysokých sklenicích a jen předá Vojtěchu Adamovi jmenovací dekret...
Známe pravdu z katechismu, že Duch Svatý je třetí Božská osoba – ale jednáme s ním jako s osobou? Sekta svědků Jehovových, která neuznává Trojici, popírá i osobní podstatu Ducha Svatého, „Duch Svatý, to je jenom taková síla,“ říkají. Ale nechováme se i my, křesťané, často podobně?
Zkusme si představit, že by Benešovo Československo s návrhem na odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce neuspělo. Psal by se květen 1945, a na území obnoveného československého státu by žilo 5 milionů Čechů, necelé 3 miliony Němců, o něco méně Slováků a pár set tisíc Maďarů. Rozsáhlé oblasti Čech a Moravy, převážně příhraniční, by obývalo jen německé obyvatelstvo...
Jak asi, říkal jsem si vždycky, otevíral nepoznaný Pán Ježíš učedníkům Písmo na cestě do Emauz, že „hořelo jejich srdce“? Možná to bylo nějak tak, jak čteme ve 2. kapitole Skutků apoštolů v řeči svatého apoštola Petra v Jeruzalémě o prvních Letnicích po zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Páně...
Bezprostředně po seslání Ducha Svatého, po hukotu vichru, jazycích jako z ohně, promlouvání v cizích jazycích následuje řeč – slavnostní, vážná, hlasitá řeč: kázání, zvěstování. Seslání Ducha Svatého neskončilo – nýbrž pokračuje slovem církevní autority, oslovením všech přítomných.
„Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše...“
První slovo o Svatém Duchu, třetí osobě v Nejsvětější Trojici, slyšíme na začátku Nového zákona, v Nazaretě, bezvýznamné vesnici v pohrdané Galileji – ne třeba v Jeruzalémě – ze zvěstování pro Pannu Marii, když se dovídá, že právě z ní se vtělí Ježíš – druhá osoba v Trojici.
