Země našich severních sousedů je nyní na pranýři. Od Španělska po Finsko, všude. Evropská komise Polsku již podruhé nepotvrdila plán obnovy hospodářství po koronaviru a nad vyplacením peněz je tak stále otazník. Požadavky, které má Brusel na Polsko, jsou podle šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové „naprosto bezpodmínečné“...
Dnes odpoledne, jak se dozvídám ze zpravodajství, se utrhla jedna z kabin lanovky na Ještěd a ve svých troskách pohřbila průvodčího; žádní cestující v kabině nebyli, kabina v protisměru zůstala stát v patnáctimetrové výšce a záchranářům se z ní podařilo evakuovat čtrnáct lidí. Nikdo z nich se nezranil, někteří potřebovali psychologickou pomoc. Svezl jsem se touto lanovou dráhou letos v létě, 26. srpna, tedy před 2 měsíci a 5 dny...
Od politiků z Varšavy i z Bruselu slyšíme silná slova, která se skutečně podobají tomu, jak na sebe v dějinách útočily vlády, když se schylovalo k válce – ale jsou to jen slova. Jako nástroj ke srovnání Polska do latě má Brusel jen zastavení dotací. Kdyby Evropská unie byla jako Sovětský svaz – jak to občas od jejích odpůrců slyšíme – už dávno by evropské tanky vjely do Polska a nastolily tam okupační režim... To ovšem nejde...
Na nedávné konferenci kaplanů sloužících v nemocnicích, věznicích, armádě a policii padla otázka: „Co vám ve službě přináší radost?“ Jeden odpověděl: „Když promítám loupežníkům filmy ze života svatých. Mám radost z naprostého ticha, s kterým je soustředěně sleduji...“
Prezidenta Miloše Zemana navštívil na jednotce intenzivní péče jeho předchůdce Václav Klaus, dovídáme se. Měl vstupní kartu? Uvedli ho do pokoje lékaři? Kdo ještě při tom byl? „Povídali jsme si asi padesát minut,“ řekl Klaus. Zeman mu prý připadá „naprosto osamocený“. O tom, zda bude v těžkých chvílích osamocený, rozhoduje člověk celým svým životem. Chováním k lidem i tím, jaké postavy si pustil do své blízkosti...
Dne 11. října jsem napsal „trapnost vrcholí“ – a to jsem neměl dělat. Dokud na pražském Hradě a na zámku v Lánech vládne Vratislav Mynář a jeho partička (užil jsem pro ni jednou staré dvorské slovo kamarila, a připadá mi stále přiléhavější), není možné o žádném vrcholu hovořit: tito lidé vždycky dokážou spáchat cosi ještě a ještě a ještě a ještě trapnějšího…
Nástupce svatého Petra navštěvuje bezdomovce, vyděděné, kuchařky, Romy, mládež, chudé, mocné, bohaté a také svoje jezuity...
