Článek 74 platné české ústavy hovoří stručně a jasně: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ O nějakých termínech pro jednání prezidenta není v tomto případě v ústavě řečeno nic – ale každému, kdo je při smyslech, je jasné, že se tím myslí ihned – neboli, jak hezky říkají ústavní právníci, „bez zbytečného odkladu“...
Výsledek dlouhých hodin politického vyjednávání je tady: Evropskou komisi povede současná německá ministryně obrany Ursula von der Leyen. Co to je, ptají se v hospodách Češi, zejména té nejstarší generace, tak to Evropě bude vládnout Němka, a ještě se šlechtickým „von“ ve jménu – a ministryně obrany? Nejdříve snad základní fakta...
Více méně jsme si na to zvykli: premiéři a prezidenti členských zemí Evropské unie tráví část své pracovní doby v Bruselu – a tam se pořád o čemsi domlouvají, většinou v noci; nejčastěji o penězích, anebo třeba o tom, jestli chtějí, nebo nechtějí imigranty; říká se tomu arabským slovem summit. Začasté se nedohodnou, to se pak sejde nový summit...
Cítím se osobně vinen, že jsem nepochopil význam prorockého činu sochaře Petra Váni a vytrvaleji se nemodlil – tentokrát byla Boží milost blízko a obnova mariánského sloupu na Staroměstském náměstí mohla být do Vánoc hotova. Nebude... Nevymodlili jsme si to. „Když mě se nelíbí, že je to taková partyzánština,“ řekl mi jeden dobrý křesťan.
Majetek, zabavený v roce 1938 jako židovský a vrácený majitelům v roce 1945 po návratu z koncentračního tábora, mohl být znovu zabaven v roce 1946 podle Benešova dekretu 108 jako německý. Není divu, že Ústavní soud konstatoval, že aplikace dekretů mohla sloužit k politické persekuci již v letech 1945–1948...
Bylo nás v neděli v Praze na Letné čtvrt milionu. Organizace měla své nedostatky, to demonstrace v listopadu a prosinci 1989 byly organizovány o hodně líp. Bylo hodně poznat, kdo z vystupujících je zvyklý na mikrofon a kdo není. Včetně hlavního organizátora Mikuláše Mináře; řečníkům, kteří nepocházeli ze showbyznysu jsem mnohdy nerozuměl. Ale připojím se k těm, kteří i tak říkali: klobouk dolů před organizátory!
Sochař Petr Váňa se rozhodl začít stavět na pražském Staroměstském náměstí repliku mariánského sloupu, který před sto lety skácel rozvášněný dav. Sochař se dostává se do konfliktu s městskými strážníky, které na místo poslal primátor Zdeněk Hřib – přitom člověk by řekl, že když je primátorem Prahy pirát, bude mít pro takové akce právě pochopení! Ale dost laciné ironie – otázka zní: jsou správné takovéto konfrontační akce?
