Vážení čtenáři! Ve dnech, které uplynuly od šikany Volodymyra Zelenského v Oválné pracovně, jsem napsal několik glos a komentářů o Donaldu Trumpovi; tedy: začal jsem několik komentářů. Ale žádný jsem nedokončil. Zamotala se mi hlava z výpisků o Trampově celní politice a dalších jeho hláškách...
Po staletí se vytvářela pravidla jednání mezi politiky a státy; a je to buldozer jménem Donald Trump, kdo v řádu týdnů vše likviduje a ničí – a my, obyvatelé Země, od prezidentů po obyčejné smrtelníky, jen zděšeně zíráme...
O čem se v těchto dnech nejvíc hovoří? O zbrojení. 2 procenta HDP, 3 procenta – 5 procent... Není to nic, z čeho by rozumný člověk mohl mít radost. Když jsou arsenály naplněny, spustí děla sama, říká výrok připisovaný Clausewitzovi. Na druhou stranu: musíme být schopni se bránit...
V této době, kdy končí třetí rok totální války proti mému lidu, vidím mnoho bolesti ze ztráty, vyčerpání, zklamání a lhostejnost. Moje zkušenost z okupace ukázala, že jde o úplné zničení a asimilaci mých lidí. V této situaci ožívá žalm 121: „Pozvedám své oči k horám: odkud přijde mi pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, který učinil nebe i zemi...”
Katechismus Katolické církve definuje hřích jako „provinění proti rozumu, pravdě a správnému svědomí“ i jako přestupek proti pravé lásce „k Bohu a bližnímu způsobený zvráceným lpěním na určitých věcech. Hřích zraňuje lidskou přirozenost a vážně narušuje lidskou solidaritu. Byl definován jako ‘slovo, skutek nebo touha proti věčnému zákonu’.“
Hezky kážou lidovci,
nejsme v církvi za ovci!
V duchu si představme Pána Ježíše, jak jeho tvář září, když myslí na ty, kteří jsou blahoslavení – šťastní navěky. Naopak, jak je smutný, jak mu po tváři stékají slzy plné bolesti, když říká běda a myslí na ty, kterým to běda po právu patří…
