Všechny mocnosti se chovají v podstatě stejně: snaží se obsadit méně vyspělé státy, ať již ve své blízkosti či třeba na druhé straně světa. Pro kolonialisty není globalizace už stovky let žádná novinka; začali s ní, hned jakmile objevili, že Země je planeta kulatá.
Stará kultura technicky méně vyspělých zemí kolonizátory zajímá, připadá jim romantická a rádi ji napodobují; v 18. století musel být v každém pořádném zámeckém parku čínský pavilonek...
„Sám o sobě jsem ničím. Vše jsem dostal od Boha.“
„Pýcha je zdrojem všeho zla a pokora přitahuje všechny dobré věci.“
„Pýcha rozděluje, zatímco pokora spojuje a vytváří sounáležitost.“
„Svatost duše se měří její pokorou.“
„Pluralismus a rozdílnost náboženství, barvy pleti, pohlaví, rasy a jazyka jsou výrazem moudrosti božské vůle, s níž Bůh stvořil lidské bytosti. Tato božská Moudrost je původ, od něhož se odvozuje právo na svobodu vyznání a svobodu být odlišní.“
Počet legálních cizinců v Brně činí 29 476; někteří z nich jsou velmi zajímaví – tak například v Brně trvale žije přes stovku občanů Státu Izrael. Arabů – to každého nejvíc zajímá – je 956 a jsou roztříštění: přicházejí z 18 různých arabsky mluvících zemí; nejvíc pochopitelně ze Sýrie, konkrétně 180 lidí, ale také zde žije třeba 56 Saudských Arabů. K 31. 3. 2017 pobývalo na území Brna také 6669 občanů Ukrajiny; několik z nich jsem učil...
Zprávy z kdysi bohaté a klidné Venezuely zanechávají pocity hrůzy a zmatku. Bývalý řidič autobusu Nicolas Maduro to dotáhl až na prezidenta, ovšem nikdo to nepovažuje za splněný „americký sen“: střelba do demonstrantů, desítky mrtvých; hlad a prázdné obchody, miliony lidí prchajících před levicovým režimem...
Věřícího čtenáře by mohl po 150 letech zajímat pohled na tehdejší církev, i když to není hlavní téma. Je tu jenom krátký výjev dětského pohřbu, kdy do domu smutku přijde kněz s kostelníkem: kněz má „od přírody nevlídnou, odpuzující tvář“, kostelník je „postavy trpaslické s obrovskou hlavou a nevylíčitelným výrazem idiotismu v tváři“...
Současná podoba církevních restitucí je až příliš velkorysým gestem křesťanských církví a židovké obce vůči dnešnímu státu, když si uvědomíme, že stát se nehlásí k faktickému vyvlastnění církevních nadací a vrací jen tu část půdy, která je v jeho rukou (zemědělské pozemky s nízkou cenou), zatímco pozemky v rukou jiných subjektů se nevracejí (stavební parcely ve velkých městech či jejich blízkém okolí, s cenou řádově vyšší) a místo nich je vyplácena finanční náhrada, která je nižší než jejich reálná cena...
