Aktuálně

Mluví se už dlouho o tom, jak supertrapně vypadá česká zahraniční politika, když vláda jede hot a hlava státu čehý: ale dnes už jedou různým směrem i členové vlády, nota bene vlády tvořené lidmi z jedné strany... Může nás někdo brát vážně? A ještě poznámka na závěr: Miloš Zeman a další komunisté požadují, aby každému vojenskému zásahu proti cizí zemi předcházel mandát Rady bezpečnosti OSN; proč to nepožadovali při ruském obsazení Krymu?

Pohlédneme-li na náboženství, která se nehlásí k Ježíši Kristu, pak tradiční mezi nimi je především judaismus. Ten byl ovšem takřka úplně zničen holocaustem. Federace židovských obcí uvádí, že registruje 3000 členů; přitom lidí etnicky židovského původu je několikanásobně více. K islámu se přihlásilo 3500 věřících, především přistěhovalců...

Mám tisíc výhrad k americkému prezidentu Trumpovi, mám tisíc výhrad k francouzskému prezidentovi Macronovi a dost je toho, co mne vzdaluje od britské premiérky Mayové – ale ve chvíli, kdy nezačali pohodlně říkat, že nejsou důkazy a nic se neděje, nýbrž dokázali zasáhnout proti otřesnému válečnému zločinu, jakým je použití bojových plynů, jsem plně na jejich straně a mají moji absolutní podporu...

V korunce k Božímu milosrdenství, kterou přijala ve vidění sestra Faustyna, se modlíme: „Věčný Otče, obětuji ti tělo a krev, duši a božství tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista na smír za hříchy naše i celého světa.“ Nad tím se objevuje otázka: Tělo a krev, to je jasné, to jsou složky Nejsvětější svátosti. Ale co ta duše a božství? Jak se do té čtveřice „obětních darů“ dostaly?

Je jedním ze základních rysů soudobé mediální scény, a to zdaleka nejen české, že právě ta nepodstatnější sdělení zaznívají často jen tak jakoby mimochodem – a nikdo je necituje a nikdo na ně v diskusích nenavazuje. Jako podprůměrný brouzdač internetem nejsem už s to najít slova bývalého diplomata Vladimíra Votápka, která zazněla nedávno při jednom z jeho vystoupení; nevím přesně, ve který den a ve kterém pořadu to bylo...

Místopředsedkyně Hnutí Pro život ČR Zdeňka Rybová v rozhovorech pro Katolický týdeník v nedávné době mluvila o tom, že nejčastěji podstupují potrat matky po nečekaném početí třetího dítěte. Nikdo, koho znám, nelituje, že třetí dítě má. S kamarádkami se shodneme, že nejmladší dítě vneslo do našich rodin novou radost. U modelu dvě děti brzy za sebou a pak po nějaké době třetí je to navíc sebevědomý pocit, že teď už víte, jak na to. Jste zkušená matka a zkušený otec (i okolí vám to říká: vždyť vy máte tři děti!), už vás jen tak něco nerozhází...