Bílá sobota, říká se, je nazvaná podle bílých rouch, která měli katechumeni, již v tento den sestupovali do křestního pramene; i dnes se při křtu dává šátek z bílé látky a říká se: „přijmi roucho bílé...“ Bílá sobota, den bez liturgie: až večer se bude slavit Vzkříšení – ale to bude už předvečer, vigilie, liturgie zítřejší neděle. Bílá sobota, den Pánova spočinutí za stále ještě neodvaleným kamenem v hrobě, den mezi Jeho Smrtí a Vzkříšením.
„Neměl žádné kamarády,“ vysvětlovala moje nevěřící kolegyně svému malému synkovi Kristovo ukřižování, když spolu zabloudili do kostela – a chlapcem tam otřáslo, když viděl kříž v životní velikosti. Jsme Kristovi kamarádi? Trpíme s ním? Římští vojáci v prvním století a kreslíři časopisu Charlie Hebdo ve dvacátém století se Pánu Ježíši visícímu na Kříži drsně posmívali. Ale ti se smáli každému utrpení, dokud nazačali sami trpět...
Hebrejské jméno Barabáš znamená „syn otce“. To platí ovšem i o Ježíšovi. Z toho vznikla hypotéza, že Ježíš a Barabáš byla jedna osoba, Pilát soudil jenom jednoho, ale křesťanská sekta z něho udělala dva; bohužel o tom platí zhruba totéž, co poznamenal evangelista k obvinění, že učedníci ukradli Ježíše z hrobu: „Ten výklad je rozšířen až do dneška.“ Ztotožnění „syna otce“ opakuje třeba Karol Sidon v knize Evangelium podle Josefa Flavia...
Rusko se rádo představuje jako oběť svých nepřátel: celý svět z nějakého nejasného důvodu Rusko nenávidí a útočí na ně. Ale největším nepřítelem Ruska je Rusko samo: ruský šlendrián, ruská ziskuchtivost, bezohlednost, prolhanost. Tak tomu bylo i při tragédii v sibiřském Kemerovu: nevhodné materiály, aby se co nejvíc ušetřilo, nedodržení předpisů, zavřené únikové východy, aby se lépe hlídalo, zda do kinosálu nevnikl kdokoli bez lístku, a typická snaha všechno ututlat...
Květná neděle. Pán Ježíš přijíždí do Jeruzaléma na oslátku – a ti samí Jeruzalémané a poutníci, titíž, kteří budou ani ne za týden volat k Pilátovi: „Ukřižuj!“, mu provolávají slávu a volají: „Hosana, synu Davidovu!“ Nebo to byli úplně jiní lidé – snad byla jeruzalémská společnost rozdělená a někteří Pána Ježíše vítali – a jiní ho už od začátku nenáviděli. A Pánovi učedníci na Velký pátek mlčeli někde v úkrytu nebo doma: situace, která se v dějinách opakuje stále znova a znova...
Český statistický úřad zveřejnil předběžnou statistiku o počtu obyvatel za rok 2017. Dále se zvyšoval počet živě narozených dětí, poprvé jich loni v Česku zakřičelo do světa 114 405 – o 1742 více než o rok dříve. Statistika ovšem neříká, do jakých poměrů a jakým lidem se děti narodily. „Druhé dítě je finanční sebevražda,“ slyšel jsem od jednoho známého... Podle ČSÚ skalpely lékařů vykonaly v roce 2017 celkem 19 389 potratů – díky Bohu o 1 017 méně než v předchozím roce...
Dnes je svatého Josefa. 34 let žil po boku Panny Marie – a přijímal, že ona je o mnoho větší než on, že ona má své nesrovnatelně důležitější poslání v dějinách spásy a jeho úlohou je „jen“ ji podporovat. Ona je stromek – a posléze velký strom – na kterém roste ovoce, a on je ten kůl, který stojí vedle stromu, dokud je útlý, aby se stromek nezlomil, a pak se dává pryč. Jistě není zapomenut, je patronem různých řemesel, různých území a je vzýván jako pomocník v různých situacích. Ale – kolik je kostelů zasvěcených Panně Marii a kolik svatému Josefovi? Tajemství pokory, víry, vztahu k Bohu...
