Slova svatého evangelia podle Matouše:

Ježíš řekl svým učedníkům: „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby „každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků.“ Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník. Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Dále vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť, kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. (Mt 18, 15–20)

Naše rozjímání začneme připomenutím si toho, oč jsme prosili ústy kněze ve vstupní modlitbě dnešní mše svaté: „Bože, pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví.“   

Cenu svobody často poznáme, když ji nemáme nebo ji ztratíme. Vzpomeňme na touhu po svobodě otroků, touhu po svobodě těch, kteří žili nebo žijí v totalitních režimech různého druhu, touhu po svobodě uvězněných, závislých a dalších různě nesvobodných lidí. Tato touha po svobodě většiny z nich se dá vyjádřit slovy: Chci si dělat vše co se mně líbí, co mně vyhovuje, bez jakéhokoli omezení. Moudřejší z nich vědí, že jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka.

Pro věřící v Krista je pravá svoboda něco úplně jiného. Kdyby se to mělo vyjádřit jednou větou, tak ta svoboda, o kterou jsme prosili, se dá vyjádřit slovy, které pronesla před dvěma tisíci roky žena, která neměla nikdy nic společného s hříchem. Byla počatá bez prvotního (dědičného) hříchu a osobního hříchu – myšlenkou, slovem či skutkem se nikdy nedopustila – Matka Boží Panna Maria: „JSEM SLUŽEBNICE PÁNĚ, AŤ SE MI STANE PODLE TVÉHO SLOVA.“  

A to je pravá svoboda – vyhýbat se hříchu, a pokud ho udělám, tak prosit o jeho odpuštění.

A to je pravá svoboda – sloužit Bohu a lidem. Bohu tím, že se mu klaníme a děkujeme. Lidem především tím, že jim pomáháme – a tím i sobě – od největšího zla, hříchu. A k tomu nám Pán Ježíš dává v dnešním evangeliu pravidla, která bychom měli dodržovat. Od postupného napomínání až do opuštění. 

K tomu nám Pán Ježíš také dnes dává slib: Na čem se shodnou dva nebo tři a budete o to prosit v mém jménu, můj nebeský Otce vám to dá. 

K tomu otázky pro zpytování svědomí: Věřím skutečně v Pána Ježíše? Věřím v sílu a pravdivost jeho slov? Toužím po pravé svobodě, kterou mně může dát jen Pán Ježíš? Napovím jednu z možných odpovědí – stačí se zamyslet nad tím, kolik času Pánu Ježíši věnuji v modlitbě, četbě Písma svatého, ve svátostech.   

Jeden kněz napsal: Problém současné Církve není v tom, o čem se píše a diskutuje – například majetek, celibát, kněžství žen a tak dál a tak podobně – problémem Církve je VÍRA.

A to je také problém každého křesťana. Předpokladem přijetí daru Božího – pravé svobody je víra, jakou nám ukazuje svým životem a může nám ji vyprosit  Panna Maria. Přidejme se každý den k naléhavé prosbě Ježíšových učedníků: „Pane dej nám více víry.“

Všemohoucí Otče, děkujeme ti za dar pravé svobody. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme o to, abychom skrze přijetí tohoto daru dosáhli cíl našeho života – věčné štěstí. Skrze Krista našeho Pána. Amen.