Slova svatého evangelia podle Matouše:
Ježíš předložil zástupům toto podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři, a řekli mu: 'Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' A služebníci mu řekli: 'Máme jít a sesbírat ho?' On však řekl: 'Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.“ Předložil jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.” Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.” To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: 'Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.' Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.” Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje se v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípání zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!”¨ (Mt 13, 24–43)
Příští neděli – o svátku svatých Jáchyma a Anny, rodičů Panny Marie a dědečka a babičky Pána Ježíše – bude celá Církev prožívat den zasvěcený prarodičům. V kostelích se bude číst společný list našich biskupů. Dožít se a dočkat se vnoučat je velký nezasloužený dar – milost. Svým způsobem je to naplnění příslibů, které nám dává Pán Ježíš o těchto nedělích, kdy nás učí podobenstvími o nebeském království.
To nás vede k přesvědčení, že chceme být dobrou půdou pro přijetí Božího slova, že budeme ničit plevel hříchu, který je největším možným zlem. Budeme konat dobré skutky, které nám Pán Bůh každý den nabízí a vše nám k jejich vykonání v hojné míře dává. A tímto smýšlením prostoupí jako kvas naše srdce a nitro.
V uplynulých dnech si Církev připomínala tři manželské dvojice, které se vnoučat nedožily. Přitom svým manželským a rodičovským životem splnili požadavky dnešního evangelia mírou vrchovatou. Svatá rodina Ulmova – rodiče a sedm dětí, kteří byli popraveni nacisty za to, že ukrývali židovskou rodinu. Manželé Martinovi, kteří dali církvi a světu pět5 řeholnic a navíc jejich dcera Terezička je dnes učitelkou Církve. Svatí Jindřich a Kunhuta – neměli vlastní děti, ale zachránili velké množství sirotků a nemocných dětí před živořením v bídě a smrti.
V závěru dnešního evangelia Pán Ježíš říká důrazné varování před peklem – věčným neštěstím. Ti, kdo mají uši otevřené pro jeho slovo, musí brát toto varování vážně. Podobně jako řidič, aby dojel do cíle. bere vážně to, co mu přikazují, zakazují nebo doporučují dopravní značky u silnice. Jedna z nich má zvláštní tvar – je to stopka. Stůj, dej přednost v jízdě ostatním. Žiješ-li v hříchu – zastav se, zamysli se, změň se. Bůh ti dává příležitost k lítosti, kterou se můžeš zachránit.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti tvou lásku. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme o to, abychom ti věřili a žili podle tvé svaté vůle. Skrze Krista našeho Pána. Amen.