Slova svatého evangelia podle Lukáše:

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: `Přiblížilo se k vám Boží království!'” ( Mt 10, 37–42)   

V dnešní vstupní modlitbě jsme prosili, aby nám Pán Bůh dal radost k přijetí jeho poselství a tímto  se řídili ve svém životě. Co to – mimo jiné Mt – znamená? Svatí Cyril a Metoděj jsou právem jmenování našimi apoštoly a otci. Oni obdarovali naše předky Božím slovem a Božím zákonem v pro ně srozumitelném jazyce. Jazyce, který je naučila jejich maminka, jazyce mateřském.

A toto je základ víry v Boha, která je nejcennější  dědictví, které máme – protože nám dává věčný život. Naši  rodiče – tatínek a maminka – nám dávají to, co potřebujeme k životu, a když je to potřeba, tak se pro nás obětují.  

Tak také svatí Cyril a Metoděj se obětovali pro naše slovanské národy. Jak to dělali?  Udělali pro Boha to, co uměli, a tím nám všem prospěli… Vzdali se sami sebe… Přiblížili se druhým… Byli  tvůrčí… Nenechali se strhnout davem.. .Nestali se  sobci.   

A z toho vyplynulo nesmírné bohatství, a tím i dědictví, ze kterého se radujeme a můžeme z něj žít, a to žít věčně.  Krásně to vyjádřil svatý Cyril slovy: „Nebyl jsem a jsem, jsem a budu, budu a budu věčně.“

Má to ovšem dvě podmínky: Kde je Bůh na prvním místě, je vše na správném místě – Boží řád.  A uvědomění si, že co nic nestojí, za nic nestojí. Svatí Cyril a Metoděj řídili svůj život naplňováním věty: Ne, co chci já, ale co chceš ty, Pane.

První přikázání Boží je: V jednoho Boha věřit budeš! Na něj odpovídáme ve vyznání víry: Věřím v jednoho Boha Otce všemohoucího… Je pěkné a chvályhodné, že to známe a že to někdy i říkáme,  ale to nestačí. Ve skutečnosti jde o to, aby se moje, naše víra projevovala v našich skutcích, v tom co děláme!    

K povzbuzení  prázdninový příběh: Strom zadržel kamení.

Na italském pobřeží po třech dnech neustávajícího deště a přívalů vody bylo zatopeno mnoho vesnic a pozemků. V Rocelle se během hrozné noci u starého hradu, který se tyčí nad obývaným územím, utrhl pod valící se vodou velký kus skály. Sunul se směrem k níže postaveným domkům. Určitě by se na ně sesul. V cestě mu však stál mohutný olivovník, pevně usazený v půdě. Odklonil pohyb balvanu z původního směru a stočil ho na zchátralou neobývanou chalupu. Balvan ji zavalil a rozbil. Olivovník vydržel a ochránil tak nejbližší dům, obývaný jednou rodinou. Představte si pocity obyvatel tohoto domu, když viděli, co jim hrozilo. Úlek a zároveň i vděk. Za ranního úsvitu si mohli vskutku uvědomit, že byli zachráněni doslova zázrakem. Olivovník byl celý odřený a naštípnutý, ale jak pevně stál a odolával nárazu, zabránil zavalení tohoto obývaného domku, který stál ve směru původní dráhy sesuvu. Tak strom zachránil životy lidí bydlících v onom domě. Všichni si v tu chvíli připomněli, jak před dvěma lety, když nenadále vypukl na svahu pod hradem požár, přispěchali a zachránili olivovník před plameny.

S úžasem a vděčností si řekli: „Před dvěma roky jsme zachránili olivovník při požáru. A teď olivovník zachránil život nám!"        

A tak je to i s naší vírou v Boha, s naším dědictvím, o jehož zachování dnes se všemi lidmi dobré vůle prosíme. Kdo víru zachrání, ten bude vírou zachráněn. Jsme tu jeden pro druhého, a všichni jsme pro Pána.  

Evangelický farář Jan Karafiát vložil do řeči legendárních broučků tuto ranním modlitbu:„O náš milý Bože, povstali jsme z lože a pěkně tě prosíme, dej ať se tě bojíme. Bojíme a posloucháme a přitom se rádi máme.“

Skrze Krista našeho Pána. Amen.