Vláda, která hovoří o šetření snad každý den – chce zatížit státní rozpočet tím, že bude živit dva docela velké molochy, Českou televizi a Český rozhlas.
Dává to nějaký smysl? Nedává.
Ledaže by vláda opravdu chtěla, aby vysokými cenami ledasčeho přetížení občané ušetřili platbu za rádio a televizi. Která ovšem není tak vysoká, aby někoho dohnala k bídě.
Dává to smysl? Nedává.
Ledaže by vláda chtěla prostřednictvím státního rozpočtu média veřejné služby zotročit a ovládnout.
Ale to prý vláda nechce. Argumentuje tím, že média veřejné služby jsou placena ze státního rozpočtu v řadě evropských zemí – a nestaly se z nich pouhé hlásné trouby vládní politiky.
Jenže co je možné třeba ve Švédsku, není možné například na Slovensku, které je nám o hodně blíž, především politicky. Na Slovensku poté, co se vláda dušovala, že se ze státních peněz o nekomerční rozhlas a televizi dobře postará, a dokonce ukázala jak, najednou, ze dne na den, snížila platbu pro Slovenský rozhlas a televizi o třetinu, což – spolu s personálními zásahy – vedlo k tomu, že veřejnoprávní média úplně přestala plnit svoji úlohu. A po likvidaci nezávislosti vysílatelů veřejné služby tam vláda nastoupila i k ovládnutí komerčních vysílatelů. Jako Orbán v Maďarsku.
Myslí si někdo, že Babišovým a Okamurovým cílem není cosi podobného?
Zlatý voči!
Koukněme se na to. Ceny všech vstupů se zvyšují – ale Český rozhlas a Česká televize mají dostat ze státního rozpočtu méně peněz, než kolik jim nyní plyne z koncesionářských poplatků, které mají být zrušeny.
Dává to nějaký smysl?
Nedává, ledaže bychom připustili, že vládní politikové chtějí nezávislému rozhlasu a televizi ublížit, podusit je, omezit – a případně jim docela zakroutit krkem.
Napadá vás jiné vysvětlení? Mě ne.
Odpor proti zrušení koncesionářských poplatků je nemalý: televizní a rozhlasové odbory vyhlásily časově neomezenou stávkovou pohotovost, na ulicích řady měst demonstrují studenti. Hlasy ve veřejnosti sílí; nevzpomínám si na jiný příklad, kdy by tolik lidí horovalo pro to, že chtějí za něco platit – a vláda jim vnucovala, že platit nebudou.
Má to všechno smysl? Má, vláda znejistěla a trochu se motá. Příprava příslušné legislativy, která má zrušit poplatky, je pomalá, chaotická a dříve vyhlašované termíny se kymácejí. Vládní činitelé začali jednat s řediteli obou veřejnoprávních vysílacích institucí.
Ale ještě před startem vyrazil na závodiště předseda jedné ze tří koaličních stran. Ještě než budou koncesionářské poplatky úplně zrušeny, mají být od nich osvobozeni senioři nad 75 let, nezaopatření mlaďoši do 26 let & podnikatelé. (Tomio Okamura je lidumil, ten největší lidumil a rád se zastává těch nejslabších.)
Dává tento návrh smysl, když by to byla – pokud by vláda uskutečnila své plány – úprava jen na několik měsíců?
Dává, pokud si uvědomíme, že média by tím ze dne na den ztratila třetinu svých příjmů a ocitla by se na hranici kolapsu.
A vezme-li v úvahu, že Tomio Okamura veřejnoprávní média nenávidí a chtěl by se jim pomstít za všechna příkoří, která mu způsobila tím, že mu kladla nevhodné otázky a informovala o věcech, o kterých nechtěl, aby se mluvilo.
Je proto vhodné je potrestat, nejlépe okamžitě.