Téma

Připadá mi, že boj o sestru zemi stále prohráváme. Ale Amazonie je důležitá, její ekosystém ovlivňuje klima i oceánské proudy. Jestliže chce brazilský prezident Jair Bolsonaro přehlížet i autoritu papeže, svědčí to o jeho a schopnosti nezastavit se před ničím...

Je myslím zřetelně vidět, že určité síly využívají protesty proti rasové diskriminaci, kolonialismu či otroctví jako beranidlo k (dalšímu) útoku na systém. Ale z toho přece neplyne, že bych měl být ochoten akceptovat nějaké, jakékoliv projevy rasismu! Dám si pozor na to, abych nebyl v jednom houfu s lidmi, jejichž názory považuji za srovnatelně špatné s rasismem, ale nepřestanu křičet svůj odpor proti rasismu jen proto, že stejně křičí i někdo jiný, s kým jinak už skoro v ničem nesouhlasím...

Pokud jde o historii, myslím, že všechny národy žijí ve lži – někdo víc, někdo míň a někdo docela. Snad jen s výjimkou Německa, které nezavírá oči před svou strašlivou minulostí, a dokonce vyhledává ve svých dějinách další, dosud nezdůrazňovaná temná místa, aby je šéfka vlády mohla oficiálně odsoudit a omluvit se. Jinak se všechny národy tváří, že byly lepší, než byly, a učí tak i děti; zločiny, ale i trapné prohry ve svých dějinách se snaží ignorovat. Případně z nich obviňovat někoho jiného...

Nikdo nahlas neřekne: Jsem rasista (ani ten, kdo skutečně rasista je). A přitom alespoň malý kousek rasisty zůstává jako jakési temné dědictví myslím v každém z nás... Ze současné vlny odporu proti rasismu ve Spojených státech amerických mám proto radost. Je samozřejmě úplně bláznivé psát na podstavec pomníku Winstona Churchilla BLACK LIVES MATTER, jako by Churchill vraždil černochy. Ale nepochopitelné pro mě je, že ve Spojených státech dodnes stojí na vysokých podstavcích sochy velitelů z občanské války, kteří bojovali za zachování otroctví.