Oslavy sta let od vzniku samostatného československého státu už máme snad za sebou. Byly to – alespoň pro mě – oslavy přehnané až nepříjemné, vedené lidmi, které by hlavní tvůrce Československa Tomáš Garrigue Masaryk myslím jen se skřípěním zubů akceptoval (Andrej Babiš) či s pohrdáním odmítl (Miloš Zeman). Vzpomínková publicistika v oficiálních médiích byla, žel, plná planých frází, polopravd a zkreslenin...

Číst dál...

V předvečer slavnosti svatého Václava říká reportérka hlavních zpráv v České televizi, že „podle legendy byl kníže Václav zavražděn tady ve Staré Boleslavi“. Tak podle legendy, nebo doopravdy? Za chvilku se ukáže na obrazovce lebka. Ani antropologové nezpochybňují, že patří Václavovi! Problém je v tom, že slovo „legenda“ má dnes v češtině několik významů: mimo jiné je to také „rozšiřovaná nepravdivá, smyšlená zpráva; pověst, výmysl, smyšlenka“...

Číst dál...

V poslední době jsme se mohli setkat s různými stanovisky k navrhované parlamentní ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (zkráceně Istanbulské úmluvy) z roku 2011, schválené (proti hlasům KDU-ČSL) vládou České republiky v únoru 2016. Jde o vyhraněnou diskusi, neboť v této fázi již nelze v podepsaném dokumentu cokoli měnit. Jistě nikdo nezpochybňuje nutnost prevence a potírání násilí a mezinárodní spolupráce v této oblasti. Problém je v tom, že v textu úmluvy je zahrnuta a důrazně prosazována genderová ideologie...

Číst dál...

První pravidlo prozíravého čtenáře u jakýchkoliv oficiálních dokumentů zní – čím medovější řeč, tím větší obezřetnost je třeba. Istanbulská úmluva není výjimkou. Bránit násilí na ženách je tak samozřejmý a správný požadavek, že je nutně podezřelý. Proč potřebujeme mezinárodní smlouvu, když máme vlastní zákony?

Číst dál...

Když začala německá armáda soustavně ustupovat – měli vězni v pankrácké věznici jasno, jak plyne ze vzpomínek: válka skončí, jakmile spojenecké armády, a pravděpodobně jako první ta ruská, vstoupí na půdu Německa, nebo když takový vstup už bude bezprostředně blízko – přece Němci nepovedou válku na vlastním území. Jaký omyl! Adolf Hitler a jiní posedlí lidé v jeho okolí nechali rozbít německá města, nechali krvácet na frontě čtrnáctileté chlapce. A dohnali nacismem promořené Německo až k úplnému konci, až k okamžiku, kdy nad vypáleným Reichstagem zavlála vlajka Sovětského svazu...

Číst dál...