Průzkumy předvolebních preferencí se na nás slétají jak černé vlaštovky jeden za druhým; ve všech se rýsuje Andrej Babiš jako jednoznačný výherce této celostátní soutěže o důvěru voličů.

Jeho argumentaci výstižně charakterizoval můj kamarád (a jinak stálý přispěvatel Skleněného kostela) Tomáš Valer: „Babiš vykresluje naši zemi dílem jako totalitu připomínající Severní Koreu a dílem jako krachující banánovou republiku; růžové to u nás věru není, ale do jednoho i druhého máme hodně daleko.“ Ale Češi, tradičně – a historicky – spíš nedůvěřiví až negativističtí ke komukoli, kdo vládne, však na takovéto řeči zabírají; Miloš Zeman kdysi v opozici uspěl se sloganem o spálené zemi.

Jako danajský předvolební dar věnoval ministr spravedlnosti vládě bitcoinovou kauzu; ukazuje se však, že více než sama kauza poškozuje vládu její zmatená a nedůvěryhodná reakce: bude předložena časová osa – k čemu? co z toho plyne? – vyšetřuje se – co vlastně, základní fakta jsou přece jasná – jmenuje se zmocněnec – zmocněnec odstoupí – bude předložena jeho zpráva – nebude – a nakonec přece bude. Nebo nebude?

A preference Spolu jeví pomalý, leč vytrvalý pokles.

Ano, i tak budu volit Spolu, ale bez nadšení; nejsem součást fenoménu, který ukazují průzkumy, ale rozumím mu: totiž že mnoho voličů Spolu z minulých voleb tentokrát nechce jít k volbám; Babiše ani extremisty volit nechtějí a vláda je zklamala.

Petr Fiala na rozdíl od Babiše i od levice neumí mobilizovat své stoupence. Pořádá jakási setkání, hlavně v malých městech, s malým počtem účastníků, zato s heslem, že jde o všechno… A najednou uvidím bigboard přímo naproti kostelu, do kterého chodím. Ve dvou patrech domu jsou zakrytá okna a místo nich na mě hledí optimistický bigobličej pana premiéra; k tomu nechybí slogan, že je třeba stát na správné straně... Koho takto premiér získá? Koho přesvědčí? A o čem? Snad jen o tom, že ODS má peníze.

V minulých volbách skončil pod stolem milion levicových a extremistických hlasů a pravý střed právě tím získal šanci vládnout. Letos tomu jistě tak nebude. Levicoví a protisystémoví voliči jsou motivovaní a chystají se k volbám a různé malé subjekty se shlukly do houfů. A vše nasvědčuje tomu, že v budoucí sněmovně zasednou opět komunisté a sociální demokrati (kteří mi v současné sněmovně nechyběli).

Preference spolku Stačilo! rostou. Účast Socdem na kandidátce vedené komunisty znamená nejen to, že těch pár tisíc socdemáckých hlasů letos nepropadne, ale hlavně jde o povzbuzení pro rezignovanou část starého komunistického elektorátu: pokud se sociální demokraté zařadili na kandidátku vedenou námi, komunisty, znamená to, že přece jen nejsme na odpis!

Návrat komunistů do Poslanecké sněmovny, ze které už byli venku, to je děs, běs, DĚS, BĚS! Ve které jiné postkomunistické zemi se stalo něco podobného? Pokud vím, nikde.

Ale co mě děsí stejně a možná ještě víc, je rychlost, s jakou se dva největší rivalové, ODS a ANO, shodnou na nespravedlivých výhodách pro bohaté: státní kasa ať si bručí – po svého času zrušení superhrubé mzdy se nyní dohodly na zrušení daně při prodeji firem.