Budeme dál vraždit civilisty na celém území Ukrajiny, rozbíjet a ničit; budeme dál pokračovat v agresi – přesně to řekl Vladimir Putin, i když jinými slovy. A Donald Trump s tím souhlasil.
Včerejší (15. 8. 2025) jednání obou prezidentů na Aljašce nepřineslo naprosto žádné výsledky. Přesto oba účastníci tvrdí, že představuje pokrok.
V čem? V legitimizaci Ruska a jeho agrese.
Přiznám se, že jsem naivní: skutečně jsem si myslel, že výsledkem setkání bude zastavení palby a konec leteckých útoků na Ukrajinu.
Putin vraždění nezastaví – to znamená, že sankce, který hrozil, Trump neuplatní.
Byl jsem naivní – myslel jsem si, že uplatní.
Jednání k ničemu nevedlo. Moc málo jsme se modlili.
Rusko žádá respektování svých legitimních zpráv: především mezinárodní uznání vyválčených území Ukrajiny za legální součást Ruské federace; jistě, ve světě imperialismu, ve světě koloniálních válek 19. století, je právem číslo1 právo dobyvatele na území, které obsadil. Rusko žádá respektování svého práva porušovat jakékoli závazky, které uzavřelo (to je tak samozřejmé právo, že už se o něm ani nemluví), včetně závazku garance územní celistvosti Ukrajiny, k němuž se zavázalo poté, co se Ukrajina vzdala jaderných zbraní.
Rusko žádá zohlednění „prvotních příčin konfliktu“. Člověk by si myslel, že je to velká a sympatická sebereflexe v ruském myšlení, vždyť prvotní příčinou konfliktu není nic jiného než neutuchající, neuhasitelná touha Kremlu po ovládání cizích zemí. Ne.
„Prvotní příčinou“ je podle Kremlu touha Ukrajiny po svobodě a vlastní zahraniční politice, včetně práva uzavírat spojenecké závazky a stávat se členem mezinárodních uskupení. Právem Ruska naopak je podrobovat si a zotročovat sousední státy – Ukrajinu, Bělorusko (tamní diktátor s tím souhlasí), Gruzii (tam už Rusko obsadilo pětinu území), Pobaltí (proti tomu vede Kreml hybridní válku)... NATO se nesmí rozšiřovat na východ, zato Rusko se smí rozšiřovat kterýmkoli směrem.