Pondělí, pět hodin ráno. Na českých webech je zatím příznačné ticho. Ve vzduchu visí otázka: „Kde udělali soudruzi z PLR chybu?“
To v Polsku, i na těch liberálních portálech, už měli nad ránem jasno. Vyhraje Karol Nawrocki. Pro jeho protikandidáta to vypadalo nadějně v neděli kolem deváté hodiny večerní. Pak už to šlo jen z kopce.
Česká média, čest výjimkám, psala v uplynulých měsících k polským volbám asi toto:
Jaroslaw Kaczynski, zpátečník, zloduch polské politiky a faktický majitel opoziční strany PiS (obdobně jako u nás ANO a Andrej Babiš) se pořádně spletl a pro souboj o prezidentské křeslo vybral nýmanda, ředitele polské obdoby českého Ústavu pro studium totalitních režimů, který s osvíceným a pokrokovým lidem milovaným primátorem Varšavy Rafalem Trzaskowskim najisto prohraje a Trzaskowski pak společně s vládou Donalda Tuska vyvede Polsko z temných, středověkých uliček.
Tón se změnil po oznámení výsledků prvního kola prezidentské volby. Malý rozdíl mezi kandidáty postupujícími do druhého kola a zejména výsledky dalších kandidátů dávaly tušit, že liberální idyla skončila. Převaha hlasů na pravé straně politického spektra byla příliš zjevná.
Zatímco v Polsku pokračovala bitevní vřava, proti které je předvolební boj v Česku salonní záležitostí, česká média si věrna svému nastavení vybírala kauzy přitěžující Nawrockému. Politicky nezkušený rváč, uchvatitel bytu bezbranného seniora, Kaczynského a Trumpův nohsled. Rozebíraly se domnělé indicie svědčící varšavskému primátorovi a věštilo jeho těsné vítězství. A pak přišly potvrzené oficiální výsledky: prezidentské volby: vyhrál s 50,9 procenta odevzdaných hlasů nezávislý konzervativní kandidát Karol Nawrocki podporovaný opoziční stranou Právo a spravedlnost; kandidát vládní Občanské koalice, primátor Varšavy Rafal Trzaskowski obdržel 49,1 procenta hlasů.
Co se dá tak záhy k polským prezidentským volbám říci:
1. Volební účast byla mimořádně vysoká. Tento fakt posiluje pozici zvoleného kandidáta, který může výsledek prezentovat jako svého druhu referendum o Tuskově vládě.
2. Podle průzkumů volili muži převážně Nawrockého a ženy Trzaskowského (v obou případech 55:45 %).
3. Co je velmi zajímavé, vítěz bodoval nejen u voličů starších šedesáti let (to se očekávalo), ale vítězství si připsal také u mladých voličů. Vládního kandidáta podrželi jen voliči středního věku. Předpoklad, že mladí lidé budou z principu progresivnější, se nenaplnil. Mladý elektorát pravicového Slawomira Mentzena, který skončil v prvním kole voleb třetí se ziskem bezmála 15 % hlasů, si cestu k urnám i ve druhém kole zjevně našel.
4. Novou kvalitu dostalo už prakticky neskrývané zahraniční vměšování do polských voleb. Ve prospěch vítěze ze strany americké administrativy, z opačné strany od bruselského vedení Evropské unie.
5. Objevovaly se komentáře, že Polsko bude co do kulturní změny následovat katolické Irsko, které v uplynulých letech jako první země na světě legalizovalo interrupce ve všelidovém hlasování. I když je zjevné, že postupná sekularizace se ani Polsku nevyhýbá, razantní změna se výsledkem těchto voleb odkládá. 
6. V Polsku se stalo něco podobného, jako při prezidentských volbách v USA. Voličsky se sešel ještě stále silný, tradičně hodnotově konzervativní tábor se sílícím hnutím populistické pravice. A tomu progresivně liberální tábor přes zjevnou převahu v mediálním prostoru čelit nedokázal.
Na závěr
Jsem dalek toho, abych předčasně jásal. Stejně jako v případě amerických voleb se i ty polské mohou záhy jevit jako Pyrrhovo vítězství. Přesto mi jejich výsledek dává naději, že Polsko na své duchovní kořeny a hrdou svébytnost nezapomene. V případě opačného výsledku by ta naděje velmi pravděpodobně, minimálně na pěkných pár let, pohasla.