Ke svému Mistru a Pánu odešel papež František. Svět bez něj nebude, co byl s ním. Ve slovech představitelů, kteří reagují na jeho odchod, slyšíme stále znova výrazy jako laskavost, vstřícnost, otevřenost a odvaha. Myslím, že žádný papež v dějinách nezměnil církev tak, jako právě on...
Musím dnes do kostela, nebo nemusím? Nemusíš, ale můžeš. Příkaz povinné účasti zde není, ale je zde to, co můžeme nazvat povinností lásky...
Jak je víra v Boha – kvůli lidské slabosti a nedostatečnosti – křehká! A na druhé straně: jak – díky Boží milosti – může být víra člověka pevná a silná! Všechno je možné tomu, kdo věří.
„Nepotlačitelná touha přinést Kristu útěchu, která vychází z bolesti, když kontemplujeme to, co pro nás vytrpěl, je živena také uznáním našeho otroctví, závislostí, nedostatku radosti z víry, shánění zbytečných informací a vedle konkrétních hříchů také nesouladem našeho srdce s jeho láskou a jeho plánem...“
Je půl osmé ráno a já hledím na zavřená vrata kostela minoritů. I na lotra po pravici: napravo od těch vrat je socha a pod ní nápis: „Sanctus Dismas.“
Nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost romské lidskoprávní aktivistce a sociální pracovnici Eleně Gorolové, která se uplynulých dvacet let věnovala pomoci protiprávně sterilizovaným ženám...
Když jsem se díval, jak prezident vyhlašuje v Růžové zahradě Bílého domu reciproční cla, chyběla mi při té show už jen vojenská kapela, aby hrála Yankee Doodle. Ale nakonec ta cla platila pouhých několik hodin...
