Dny od voleb ubíhají. Ti, kteří se dokážou modlit, se dále modlí za vlast – a ostatní se snaží nějak se srovnat s výsledkem voleb. Ale není tomu tak, že Česko by bylo rozděleno na dva jasně vymezené tábory po linii vláda (odcházející) versus opozice (budoucí vláda); tábor volebních vítězů je vnitřně rozdělený, i když nedočkavá touha už už vládnout jej spojuje a přímo stmeluje. Ani ve vztahu k Rusku nestojí budoucí vládní strany v jednotném, sevřeném šiku. Prostě: těsto na příští konflikty je zaděláno a teď jenom kyne, než se v troubě zapálí oheň.
Personální otazníky: zdají se pro tuto chvíli vyřešené – ale jsou vyřešené doopravdy? Program: vedení ANO si dalo do programu všechno, co chtělo, a jistě i nahlas nevyslovené body o Babišově trestním stíhání a střetu zájmů. nebrání. (A musím konstatovat, že v ekonomické oblasti nejsou plány ANO vždy nerozumné.) V zahraničněpolitických otázkách je ANO flexibilní jak z gumy: vystoupit z EU a z NATO nechce, ale to nechce ani Viktor Orbán; bude nová politika tvořit s Maďarskem a se Slovenskem trojnožec ruského vlivu v Evropě? A v čem všem a nakolik? To je těžko říct. Jan Zahradil jaksi změnil rétoriku a hovoří moudře už jako budoucí ministr zahraničí – stane se jím? Jak skousnou v tom případě Motoristé stopku pro Filipa Turka? Okamurovci lovili podporovatele na levné všechno – a politicky na odporu proti Ukrajincům a Ukrajině plus vizi vystoupení z EU a NATO, referendum bylo jen prostředkem k tomuto cíli, pro české zapšklíky tolik lákavému, ale nyní podle programu nové vlády referendum bude, a klidně o čemkoli, jen ne o vystoupení z EU a NATO: není souhlas s takto koncipovaným bodem vládního programu ze strany SPD krystalicky čistá zrada na voličích? Sázím se o láhev, že v příštích sněmovních volbách, pokud ještě nějaké budou, SPD pohoří přímo ukázkově, možná, že i totálně vypadne ze hry…
Poražený tábor, tedy strany končící vládní koalice (včetně Pirátů) více méně mlčí, trochu trucuje a hlavně strká hlavu do písku před budoucími nebezpečími.
Tak jsme na tom.