Za pár dní, 8. srpna, to bude čtvrt roku, co byl papežem zvolen kardinál Robert Francis Prevost. A přijal, jak známo, jméno Lev XIV.
Myslím, že to byla volba skvělá, myslím, že nový Svatý otec naplňuje až zázračně všechny požadavky, které má papež právě v této chvíli splňovat a naplňovat. Jsem za něj převelice vděčný.
Ale stejně se mi stýská po Františkovi – a připadám si jako sirotek; příliš jsem si na něj zvykl, příliš intenzivně jsem žil s ním a v jeho papežské katechezi.
Lev na Františka navazuje a hlásí se k němu – ale nekopíruje ho. Necítí ani tu nejmenší potřebu nějak ho napodobovat. Není tak temperamentní, není tak srdečný, má jiné dary – a je si toho vědom.
Uvedu jeden detail, velmi příznačný. Papež František nikdy nezapomněl po nedělní polední modlitbě anděl Páně – a výkladu evangelia a vyjádření k mezinárodní situaci a po pozdravech poutníkům – ještě na závěr popřát přítomným na náměstí Svatého Petra i u obrazovek – „bon pranzo“, „dobrý oběd“, tedy dobrou chuť k obědu. Bylo to milé a srdečné, neříkal to žádný z jeho předchůdců a neříká to ani současný papež Lev XIV. Proč taky? František byl jenom jeden, jedinečná byla jeho spontaneita a srdečnost a nemá smysl ho napodobovat. Bon pranzo mi chybí – ale jsem rád, že to Lev neříká, rozumíte mi?
Lev XIV. strávil letos dvoutýdenní dovolenou v Castel Gandolfu, v tradičním místě letní dovolené papežů, kam František nejezdíval. A vrátil se i k bydlení v Apoštolském paláci (Římané a poutníci zase budou vidět ze Svatopetrského náměstí svítit lampičku v papežově pracovně, což jim vždy dodávalo pocit domova a bezpečí.) Bydlení v Domě svaté Marty, v papežském „hotelu pro návštěvy“, bylo sice skromnější – ale zajištění papežovy bezpečnosti v tomto příbytku bylo naopak nákladnější než zajištění bezpečnosti Apoštolského paláce.
František nebyl jen bezbřehý dobrák, dovedl být velice pevný a energický, podle mnoha svědectví vládl ve Vatikánu pevnou rukou a dovedl si prosadit svoje.
Na námitky o drahém bydlení v Domě svaté Marty reagoval František po svém, svojí osobitou logikou. Ráno potřebuje sejít do jídelny, říkal, a tam někoho potkat, někoho z návštěvníků, s kým se může seznámit, lidsky a obyčejně s ním pohovořit při snídani. „Sám v Apoštolském paláci, to bych se zbláznil – a psychiatrická péče by byla ještě nákladnější než bezpečnostní opatření.“