Slova svatého evangelia podle Lukáše
Ježíš řekl svým učedníkům: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“
Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: ‚Můj pán hned tak nepřijde,‘ a začne tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“ (Lk 12, 32–48)

Každý člověk sní o tom, co by mohl mít a co by ho učinilo šťastným. V pohádkách je to vyjádřeno nalezením nebo získáním – pokladu. V srdci každého člověka – svým způsobem – je uložena touha po takovém pokladu. Ve skutečnosti Pán Bůh dává každému člověku takový poklad, nebo lépe řečeno – přímo záplavu pokladů. Pokladů, které my ve své nerozumnosti necháváme bez povšimnutí ležet ladem.
Biskup Stanislav Přibyl ve svém rozjímání k dnešnímu svátku svatého Vavřince nám daroval myšlenku o pokladu. O jáhnu Vavřincovi se vědělo, že je správcem tehdejšího církevního majetku. Proto ho nepopravili hned, tak jako papeže Sixta a jeho jáhny, ale dali mu čas – máš tři dny na to, abys odevzdal císaři poklad církve! Vavřinec poslechl – vše prodal, peníze rozdal římským chudákům a žebrákům. A ty všechny třetí den přivedl před císaře se slovy: „To je poklad církve, vezmi si je a starej se o něj.“ Za vyjádření této pravdy byl následně nesmírně krutě umučen. Pokladem církve je tedy člověk chudý, strádající na těle i na duchu.
Z toho vyplývá otázka: „Co je pokladem člověka?“ – a pokud to vím, tak další otázka: „Jak si tohoto pokladu vážím, jak ho ve svém životě užívám, jak o tento poklad pečuji?“
Dnešní Boží slovo nás upozorňuje: „Kde je tvůj poklad, tam bude tvé srdce!“
Pokladem je VÍRA, NADĚJE A LÁSKA – dostali jsme je ve křtu, dostáváme je ve svátostech, které jsou poklady. Pokladem je Písmo svaté, modlitba Otče náš, neděle a další nezasloužené dary – milosti. Poklad nad poklady je mše svatá – EUCHARISTIE.
Všemohoucí Otče, děkujeme za poklady, které nám dáváš. Vyslyš nás, když tě prosíme v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, svatého Vavřince, andělů a všech svatých o to, abychom si jich vážili a skrze jejich správné užívání dosáhli věčného štěstí. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.