Slova svatého evangelia podle Jana:
Ježíš řekl svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: ‘Ukaž nám Otce’? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci.“ (Jan 14,1–12)     

Jak jsem na tom? Chvěje se mé srdce? Z čeho mám strach? Chvění mého srdce, strach, nebo naopak odvahu, pevnou víru většinou ovlivňují informace, které přijímám. Tyto ve velké většině podléhají tomu, že toužím slyšet něco nového. „Co je nového“ – je jedna z nejčastějších vět, které padnou při setkání. Jeden starý člověk na to odpovídá slovy: „Bohu díky – nic.“ Jeho odpověď – možná – ovlivňuje to, že už všechno poznal, o všem slyšel, všude byl a jediné, s čím nemá zkušenost a co  pro něj bude nové, je smrt. 
Ve výuce náboženství se děti seznamují s životem nespravedlivě odsouzených a popraveným kněží - P. Jana Buly a P. Václava Drboly. Jejich cesta do příbytku v domě Otce byla zcela určitě jiná, než si představovali. Jeden z důvodů jejich blahořečení je, že tuto cestu, která bolela na těle i duši, přijali.  
V této souvislosti děti slyší mnoho slov, kterým nerozumí. P. Roman Vlk ve studiu Vlčí doupě vysílá seriál „Nebeština“, kde tato „cizí“ slova dětem vysvětluje. Přál bych jemu i těm, kteří mu pomáhají, vidět jak děti pozorně a s napětím tato krátká videa sledují.
Jeden z velmi účinných léků na chvění srdce a strach je modlitba slovem Božím a rozjímání nad ním. Boží slovo je sice stále stejné, ale člověk se mění – nejdřív roste, později zraje. 
„V domě mého Otce je mnoho příbytků.“ Jeden z nich je připraven pro mě. Myslím na něj? Jaký je? Kdy do něj přijdu? Co všechno je člověk ochoten vynaložit na to, aby měl kde bydlet zde na zemi. Kolik je to starostí, práce, peněz! A stejně to člověk jednou opustí. Nebeský příbytek je cíl našeho života. Jedinou cestou do tohoto příbytku je Pán Ježíš, který dnes říká: „Já jsem cesta, pravda a život.“  
Jak naléhavě a přitom nesmírně trpělivě Pán Ježíš vede své učedníky – pozdější apoštoly – k přijetí smyslu lidského života a jeho cíle.  
Jak často nám tato naléhavost a trpělivost chybí – vůči sobě i vůči těm, které nám Pán Bůh svěřil. Jak často naplňujeme – zvlášť v záležitostech, které souvisí s připraveným příbytkem v nebi, české přísloví: „Hází flintu do žita.“ Nebo slova: „Už jsem mu to jednou řekl.“
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za tvá životodárná slova – tvoje příkazy a tvoje sliby. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů, a všech svatých prosíme o přijetí všeho, co potřebujeme my i ti, kterés nám svěřil, na cestě do tebou připraveného příbytku. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.