Slova svatého evangelia podle Lukáše
Ježíš řekl svým učedníkům: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ (Lk 12, 49–53)

Rozjímání – přijímání dnešního Božího slova zahájíme slovy vstupní modlitby: „Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a abychom tak dosáhl toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, který s tebou v jednotě s Duchem Svatým, žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.“ 
Tato vstupní modlitba nás vede k poznání naděje a jistoty – jednak nesmírných Božích darů, které každý z nás od Pána Boha každý den dostává, a také k touze dosáhnout cíl našeho života – nebe – věčného štěstí, které převyšuje svou skutečností všechny naše touhy, sny a přání. Náš život by se nepředstavitelně změnil, pokud by nám toto, alespoň trochu došlo – „docvaklo“.
V prvním čtení (Jer 38,4–6.8–10) všichni konají zločin na proroku, člověku, kterého posílá Bůh, aby jeho slovy zachránil lidi. A král s tímto zlým činem – vraždou – souhlasí. Záchrana přichází nečekaně skrze pohana a opět souhlas krále.
Ve slovech žalmu (Ž 40) se ujišťujeme o tom, že naše záchrana a následná naše chvála Boha přivede další lidi k úctě a k doufání v Boha. 
Ve druhém čtení (Žid 12, 1–4) jsme vyzváni k tomu, abychom často hleděli na ukřižovaného Pána Ježíše a aby tento pohled nás vedl k tomu, abychom bojovali se sebou – se svými hříchy: „Ještě jste nekladli v boji proti hříchu odpor až do krve…“ (Žid 12, 4). Jaký odpor mám – pokud vůbec nějaký – proti svým hříchům? Nebo si je jen omlouvám?  
A v tom si myslím, že spočívá správné pochopení slov Pána Ježíše o rozdělení – i těch, kteří mají k sobě nezničitelné příbuzenské vazby krve a doživotních slibů. 
K tomu nám mohou – mimo jiné – pomoct tři situace z minulého týdne, se kterými se Boží sluha setkal.  
1. Při rozhovoru s otcem rodiny – syn udělal ve svém životě to a to. Ze dvou zel zvolil to menší, a to je dobře. Otázka zní: Je to vůbec možné, aby věřící v Boha volil zlo? Jak může člověk soudit, co je zlo menší, nebo větší? Kde je potom víra, že Bůh má vždy připraveno pro člověka dobro? 
2. Před naším domem je bývalý statek, který je pronajímán na dovolené. Jednou jedinkrát (po třech letech) přišli všichni rekreanti v neděli na mši svatou do našeho kostela. Sláva! Ale – po jejich odjezdu řekla uklízečka: „Takový nepořádek, jaký tam zanechali ti katolíci, jsem dosud nezažila.“
3. Při přípravě jubilejní 25. pěší poutě na Velehrad je snaha přizvat ke spolupráci na tomto díle poděkování, šíření a upevňování víry místní věřící, kde trávíme noc, ke konání skutku křesťanského milosrdenství: „Byl jsem na cestě a přijali jste mě“ (srov. Mat 25, 35).
Zájem o tuto službu je velmi malý a vyjádřeno slovy těch, kteří se o to snaží: Ti, kteří to dělali rádi už zemřeli nebo pro nemoc nemohou. Mladí nechtějí do svých velkých, krásných a bohatě vybavených domů přijímat „jednodenní bezdomovce“.
Všemohoucí Otče, děkujeme za dar víry a schopnost konat dobré skutky, Vyslyš nás, když prosíme v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, svatého Rocha (patrona poutníků), andělů a všech svatých o to, abychom za všech okolností tobě věřili a konali dobro. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.