Slova svatého evangelia podle Lukáše
Někdo ze zástupu požádal Ježíše: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!“ Odpověděl mu: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“
Potom jim řekl: „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“
Pověděl jim toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: ‘Co udělám? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,’ řekl si, ‘strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!’ Bůh však mu řekl: ‘Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?’ Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“
Ze začátku knihy Kazatel, který jsme před malou chvílí přijali (Kaz 1, 2; 2, 21–23), vzniklo přísloví Bez Božího požehnání – marné lidské namáhání.
V úryvku ze žalmu (Ž 90) je nám doporučeno: „Počítej své dny, ať dojdeš k moudrosti srdce.“
Před týdnem jsme byli vyzváni při naší pouti ke hrobu blahoslavené Anny Kolesárové – která umírala se slovy: „Raději smrt než hřích!“ – abychom se často modlili tři Zdrávasy – jeden za srdce moudré, druhý za srdce čisté a třetí za srdce milující. Jsou to spojité nádoby – jedno nejde bez druhého.
Svatý Pavel nás navádí k tomu, abychom měli na mysli především záležitosti věčného života a života s Bohem, jehož základem je na prvním místě opuštění – umrtvení modloslužby (Kol 3, 5–6). A tak vedeni apoštolem umrtvujme – zabíjejme – myšlenky nečisté, zlé a chamtivé. Jak? Střelnými modlitbami.
V souvislosti s našimi slovanskými apoštoly se nám ozývají slova písně č. 828: „Dědictví otců zachovej nám, Pane…“
Na začátku dnešního evangelia slyšíme prosbu člověka k Pánu Ježíši, aby pomohl ke spravedlivému rozdělení dědictví (srov. Lk 12, 13). A zde se můžeme dostat k pochopení a přijetí moudrosti srdce. Dědictví je něco, co dostáváme bez jakýchkoli zásluh. Vytvořil ho někdo z našich předků – většinou rodiče. Kolik obětovali času a všeho dalšího, aby postavili dům a získali majetek, aby se jejich děti měly dobře. Co a kolik toto – při předávání všeho – se přenese do srdcí jejich dětí? Dobro, láska a přejícnost na straně jedné – nebo zlo, nenávist a závist na straně druhé? Co je častější? Jak to mám já sám – já sama?
Pán Ježíš varuje před chamtivostí, touhou po tom, co zde dnes je, a zítra nebude. Naléhavě nás vyzývá, abychom skrze moudré srdce správně odpověděli na dvě klíčové otázky svého života: Co je cílem mého života? Čím se stanu bohatým před Bohem? Na prvním místě to znamená přijímat a rozvíjet bohatství, které jsem dostal při svatém křtu – Božské ctnosti: VÍRU, NADĚJI A LÁSKU. A na druhém místě prosit o moudré srdce, které nás skrze Boží slovo povede ke správnému způsobu užívání věcí pomíjejících, abychom dosáhli věčné radosti.
Všemohoucí Otče, děkujeme za tvé dary – víru, naději a lásku. Vyslyš nás, když prosíme v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých o to, abychom měli moudré srdce a jeho myšlenky dávali jako dědictví svým dětem. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.