Slova svatého evangelia podle Matouše:
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“ (Mt 17,1–9)
Pán Ježíš své tři učedníky vede na horu, aby byli sami. V této samotě prožívají na chvíli stav naprostého štěstí – nebe. Petr to vyjadřuje plánem na stavbu příbytku. Ale Otcův hlas ho vyvádí z tohoto omylu, který má původ v omezeném lidském poznání. Cesta do nebe je poznání Syna a život v poslušnosti k tomu, co nám ON – Boží Syn přikazuje. Toto je nejen cesta, ale i cíl a smysl života člověka. JÁ JSEM CESTA, PRAVDA A ŽIVOT!
Svatá postní doba je časem, kdy moudrá a milující Matka církev nabízí mnoho různých výstupů na horu s Ježíšem – duchovní obnovy, duchovní cvičení, modlitby různých textů křížové cesty a další. Většina věřících na tato pozvání, na tyto nabídky odpovídá vnitřní otázkou: „Musím, nebo nemusím? Je to povinné, nebo ne? Chci, nebo nechci? Co z toho budu, nebo nebudu mít, nebo nemít? Co ztratím, nebo získám?“
V souvislosti s dnešním evangeliem je možné přemýšlet na textem písně: ZÁŘ TVÁŘE TVÉ.
1. Láska tvá, Pane, stále září, temnota mizí před tvou tváří. Pravdou svou, která jasně plane, světlem svým osvoboď nás, ó Pane. Buď světlem nám, buď světlem nám!
Ref.: Zář tváře tvé naši zem plní Boží slávou, tvůj Duch ať nám srdce rozpálí. Lásky plná řeko, proud tvůj ať zaplaví nás, tvé slovo dej, ať nám svítí v tmách.
2. S bázní vnímám tvou velkou krásu, Pane, vcházíš do mého času. Krví svou smýváš mé temné viny, zkoumej mne, pohlť všechny mé stíny. Buď světlem mým, buď světlem mým! Ref.: …
3. V pohledech upřených do jasu odrážíš v našich tvářích spásu. Příběh Tvůj o lásce a míru zrcadlíš, v životech dej sílu. Buď světlem nám, buď světlem nám! Ref.:… Zář tváře tvé, zář tváře tvé, ať svítí v tmách!
(Viz a slyš – youtobe.com.)
V Římě proběhlo postní duchovní cvičení pro papeže a kardinály, které vedl norský biskup trapista Erik Varden. Měl celkem jedenáct promluv, které je možné dohledat na stránkách www.vaticannews.va a udělat si postní duchovní cvičení doma. Vystoupit na horu. Tyto promluvy, které biskup Erik připravil písemně a prostřednictvím internetu je daroval všem – jsou jedna duchovní perla vedle druhé. Kdybych měl tu moc, tak se každého z vás budu snažit o tom přesvědčit… Ale to musí zkusit každý sám. O samotě s Pánem, tak jako Petr, Jakub a Jan. Pán Bůh nám k tomu dává vše, co potřebujeme. Toto povzbuzení říkám pod vlivem toho, že jsem v poslední době několikrát silně pocítil nutkání navštívit jednoho svého vrstevníka, spolužáka, kamaráda v dětství, dospívání a mládí, a neudělal jsem to. V pátek jsem se dověděl, že náhle zemřel.
Na závěr duchovních cvičení poděkoval papež Lev XIV. biskupovi Erikovi za to, že ve svých promluvách propojil moudrost mnišského života, svědectví svatého Bernarda, myšlenky učitele církve svatého Johna Henryho Newmana, a tím nás vede k tomu, abychom jednali způsobem hodným Kristova evangelia.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za příležitost postní duchovní obnovy. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme o nepromarnění této tvé nabídky. Skrze Krista našeho Pána Amen.