Slovensko se od nás vzdaluje. Přestávám mu rozumět, přestávám ho postupně sledovat. Jako by Česká republika – přes její veškeré problémy & otazníky nad budoucností – zůstávala stále na pevnině a Slovenská republika byla ostrov, který se od evropské pevniny stále více odpoutává a vzdaluje, směrem na východ.
Důvodem je především zneužívání moci, a to takové, jaké si u nás nedokážeme představit. Příkladů je mnoho.
Slovenský parlament za současné Ficovy vlády už pošesté sáhl do trestního práva: v které evropské zemi se přijímají zákony, jejichž cílem je PODPOŘIT korupci, snížit trestní sazby za korupční jednání, zkomplikovat a ztížit vyšetřování a trestání korupce?
Jednou z Ficových metod je zrušit nějakou nepohodlnou instituci a nahradit ji jinou, s poněkud pozměněnou organizační strukturou nebo s částečně změněnými pravomocemi – a hlavně: vedenou lidmi oddanými vládě.
To postihlo veřejnoprávní rozhlas a televizi, Úřad zvláštní prokuratury a nyní i úřad, který chránil před šikanou oznamovatele trestné činnosti. Vytvoření nového úřadu a zrušení toho dosavadního bylo ve sněmovně přijato ve zkráceném legislativním řízení a navrhl je ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok, jehož úřad byl kroky toho původního úřadu – právem – „postižen“.
Ve sněmovně došlo i k urážkám a lehčím fyzickým potyčkám, něco takového jsme sice už jednou dvakrát zažili i u nás, ale aby opoziční poslanci začali po přijetí nové legislativy – a netvoří tu opozici vždycky slušní a důvěryhodní lidé – začali na protest a vlastně i jako projev bezmoci zpívat státní hymnu, toho jsme byli zatím ušetřeni.