Dne 11. října jsem napsal „trapnost vrcholí“ – a to jsem neměl dělat. Dokud na pražském Hradě a na zámku v Lánech vládne Vratislav Mynář a jeho partička (užil jsem pro ni jednou staré dvorské slovo kamarila, a připadá mi stále přiléhavější), není možné o žádném vrcholu hovořit: tito lidé vždycky dokážou spáchat cosi ještě a ještě a ještě a ještě trapnějšího…

Číst dál...

Začněme od začátku, hned od první věty štěpného komentáře paní Vášáryové: „Katolická církev je starobylá instituce, která má celosvětový charakter, svoje rituály, ornamenty, symboly.“ Je to chvála, nebo hana církve? Rituály – to snad není nic až tak zlého, symboly – no prosím, ale ornamenty? Jako by chtěla paní Vášáryová obvinit církev z formalismu a pokrytectví...

Číst dál...

„Jde o všechno“ – hlásají billboardy i letáky ve schránkách. Nesou tvář Petra Fialy i obličeje dalších šéfů koalice Spolu. A někde se o kousek dál šklebí i z temna vystupující obličeje Andreje Babiše, Tomia Okamury a kohosi třetího, prý, to nevím, lídra českých komunistů... Jsem, přes některé výhrady, rozhodnut dát ve volbách hlas právě koalici Spolu – ale věru ne proto, že by mě přesvědčila jejich předvolební kampaň...

Číst dál...