Volby do Poslanecké sněmovny se blíží. A prezident republiky Miloš Zeman se rovněž činí: vypustil balonek, kterým mediálně přebil dnešní největší předvolební událost, totiž oficiální zahájení kampaně ČSSD: koho by zajímalo „spravedlivé Česko“, když máme před sebou tajuplnou špionážní zápletku – Bezpečnostní informační služba sleduje samotnou hlavu státu; kdo si může být jistý soukromím, když i sám pan prezident je vystaven špiclování?!

Číst dál...

Zatímco spousta mužů usíná s pohledem upřeným na plakát vnadné modelky, já si nad postel pověsím černobílý idol s knírkem. Do sprchy si vylepím voděodolný portrét Benita Mussoliniho. Bude se tak alespoň symbolicky dívat na mé vypracované, svalnaté tělo, které udržuji připravené pro okamžik, kdy opět na stožár vystoupá vlajka se svastikou. Bude to krásné, až vypochodují naše šiky bílých páprdů, padesátníků a šedesátníků. Sedmdesátníci a osmdesátníci zaujmou místa ve vozbě...

Číst dál...

Plně chápu ty, kdož nejdou k volbám ‒ mlčící většina nemá koho volit. Jaký výsledek však mají takto promlčené volby? Chceme jej? Kam taktika mlčení vede? Mlčící většina tak mlčením volí to, co nechce. Což jít k volbám a volit to nejmenší zlo? Což místo mlčením voleného ANO volit NE, totiž to, co nám vadí nejmíň? Podle lakmusového papírku „Vrbětice“ automaticky pro svůj proruský postoj vypadává SPD. A dál? To ostatní už je na nás. Je to pořád lepší než vláda i pro EU nedůvěryhodného člověka, díky němuž například hrozí, že přijdeme o evropské dotace.

Je to jen náhoda, že právě na svátek Nanebevzetí Panny Marie tak drtivě zvítězil afghánský Taliban nad Američany a jejich západními spojenci, včetně České republiky? Islamistické hnutí získalo kontrolu nad hlavním městem Kábulem a ovládlo i prezidentský palác. Prezident Ašraf Ghaní nerezignoval, ani s Talibanem nejednal o předání moci, jak se očekávalo, nýbrž uprchl... Z Kábulu, zachváceného zmatkem, prchají všichni západní diplomaté (včetně Čechů), ale ne ti východní.

Číst dál...

Hned zkraje řeknu, že voliči strany SPD jsou mi nesympatičtí. Ať už svým vystupováním, nebo extremismem a nesnášenlivostí, se kterou se setkávám na internetu. Zkusím se ale podívat jejich úhlem pohledu, abych je pochopil. Tedy aspoň trochu. Jedu s dětmi z tábora, v Pardubicích nás České dráhy nechají čekat několik hodin. V přilehlém parku, kam se uchylujeme, na nás pokřikují velmi sprostě nějaká individua...

Číst dál...