Cosi takhle zastaralého! Vojenský převrat! Dokonce v Evropě – tedy ve státě, jenž je zčásti v Evropě, bráno geograficky i politicky. Celý svět se postavil proti tureckým vojákům, kteří se pokusili svrhnout prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, všichni politici, kteří se vyjádřili k pátečnímu a sobotnímu dění v Turecku, uvítali krach puče; jistě: nikdo si dnes nemůže dovolit uvítat násilný vojenský převrat. Já si však jako komentátor malého & zcela nezávislého média žádná politická omezení ukládat nemusím a mohu se otevřeně přiznat, že v tomto případě jsem přál pučistům...
Sidebar
RSS
Téma
Zlatý slavík a Evropská unie
Centrem Londýna prošly desítky tisíc lidí, kteří protestovali – proti čemu? Proti demokracii. Britský lid rozhodl, konalo se referendum k závažné a zásadní otázce – a ti, kteří v referendu prohráli, se odmítají s výsledkem smířit: připomínají, že referendum není závazné a žádají parlament, aby rozhodl v rozporu s jeho výsledkem...
Úvahy na (nejen) prezidentské téma
Je čas začít myslet na prezidentské volby, řekla jsem si. Dva roky totiž utečou jako nic a ti, kteří by rádi znovu ovládli tento post, už jistě spřádají plány. Je fakt, že politické dění v poslední době příliš nesleduji. Starám se spíš o děti a excesy prezidenta Zemana mou pozornost příliš neupoutaly. Jenže předvolávání lidí, kteří mávají transparenty a vlajkami nějaké země na policejní stanici, to už je něco jiného. V hlavě mi začala blikat červená kontrolka...
Po referendu jak po výprasku
Ekonomika samozřejmě pojede dál, ale jinak mě doslova fascinuje, jak britské referendum totálně obnažilo neprofesionalitu a neschopnost evropských politických špiček: tady kdosi vypsal referendum, měsíce chrlil propagandu, a když nastala jedna ze dvou (jenom ze dvou, neřekl bych, kdyby ze dvaceti!) možných variant, vůbec neví, co dělat; jediné, na co se David Cameron zmohl, bylo prohlášení, že odstoupí – ovšem až v říjnu; co bude do té doby, neví...
Dialog o uprchlících z Okrouhlíku
„Proč o tom nepíšeš? Všichni o tom diskutují...,“ volá mi kamarád.
„To víš, jako vždycky. Čekám, až to nebude tak aktuální – abych se nad tím moh trochu zamyslet...,“ pokouším se zažertovat.
„Ne, vážně,“ volá, „mě to připadá jako průšvih a obrovskej skandál!“
„To jistě,“ souhlasím. „A co máš na mysli?“
„No přece ty nevděčný Arabáše, jak od nás zdrhli do západního – teda dneska už vůbec do Německa...“
„Nic o nich nevím, arabsky neumím, nemluvil jsem s nimi...“