Co dělají staří lidé, kteří ještě mají víru v Boha a zkušenost? Co mají dělat? „Základní modlitby a vše, co ví o Pánu Ježíši, naše děti umí a ví díky babičce. Od malička si je brala na klín a vše potřebné je učila. O takové babičce můžeme s prosebným povzdechem k Bohu říct společně s kněžnou Boženy Němcové: Šťastná to žena.“ Kolik dětí, i pokřtěných, leží na cestě života okradeno o poklad víry?...
Znáte ty příběhy, které považujete za špatný vtip, ale není to vtip, nýbrž realita? A co tenhle? Kolik procent mužů pracuje na výzkumném pracovišti, které se zaměřuje na podporu rovnosti pohlaví ve výzkumu a prosazování rovnosti pohlaví ve vědeckých institucích? Ano, tušíte správně – za rovnost pohlaví bojuje pod Sociologickým ústavem Akademie věd ČR – zaokrouhleno nahoru – celkem 0 % mužů ze 17 osob celkem...
Červen je měsícem kněžských svěcení. Letos by církev (ve Francii s 67 miliony obyvatel) měla uvítat 122 nových kněží, 77 diecézních a 45 těch, kteří jsou členy řeholních kongregací. Jedni budou více méně odevzdaně naříkat nad poklesem povolání. Jiní uvidí výzvu ke zrušení celibátu či otevření kněžství ženám. A další budou vyzývat k následování příkladu diecézí nebo komunit, které jsou přitažlivější než jiné. Tyto tři zdánlivě různé postoje mají společné, že se upínají k číslu. Ale možná se na ten problém díváme obráceně...
Solidarita spočívá v tom, že něco, co prožívá druhý, beru tak, jako bych to prožíval já. Obrázky tolika ukrajinských měst: nepořádek a trosky, mrtvá těla; nikdy si na to nezvyknu. Jistě, žiju dál, ale pořád je ve mně hrůza z tak velikého lidského utrpení. Už to nejsem já, jako jsem byl před válkou... Přitom už jsem si zvykl, a to dřív, než válka na Ukrajině vůbec začala. Úplně stejně se totiž cizí armáda chovala i v Sýrii: i tam byly likvidovány celé čtvrti, i tam byli masově vražděni civilisté, včetně dětí…
Pán Ježíš dal těm, kteří devět prvních pátků po sobě přijmou svátost smíření a smírné svaté přijímání, dvanáct příslibů. Poslední z nich je, že po smrti nepřijdou do pekla. Jeden z našich synů, vzorný ministrant, během studií na medicíně od víry úplně odpadl. Stal se z něj velmi dobrý, mnoha lidmi vyhledávaný lékař. Ale do kostela nechodil a svým životem dělal radost zlému duchu... Velmi jsem se za něj modlila.
Na úvod se musím přiznat, že jsem podjatý. A taky kapánek dojatý. Právě jsem se vrátil z festivalu, který se po dvě covidová léta nesměl konat. Když spustí housle, paličky udeří do cimbálu a chlapi začnou vícehlasně zpívat, je to nádhera! Na festival chodíme v sobotu. Je to hlavní programový den, ale především se koná finále soutěže tanečníků verbuňku, pomyslný vrchol strážnických slavností. Ochozy největšího amfiteátru zaplní tisíce diváků, v drtivé většině do pětatřiceti let. Nástup osmnácti finalistů provází bouřlivý potlesk...
Předposlední červnový den roku 2022 přinesl tři události, které ovlivní náš život na delší čas. Na dobu o cosi delší než tři roky byl jmenován českým ministrem školství mládeže a tělovýchovy Vladimír Balaš. Na 19 let (do svých pětasedmdesáti let, kdy je povinen podat demisi) se ujal správy Brněnské diecéze biskup Pavel Konzbul. Na dobu neurčitou (pokud přijetí ratifikují všechny členské státy, což se očekává) po oznámení stažení tureckého veta získávají šanci na členství v NATO dvě severské země, Švédsko a Finsko.
